předchozí
20:00
T klub
Pátek 15. dubna 2016 - 20:00 - T klub
BONUS & DJ MARY C (ČLOVĚK POKROKOVÝ, PRAHA), DIZZCOCK (PRAHA)
Po mnoha koncertech k úspěšným deskám Konec Civilizace a Náměstí Míru s doprovodnou kapelou Martin Tvrdý Trio si dával Bonus pauzu a pracoval na instrumentálním EP i nové desce. Za mikrofon se vrací v živém mixtapu ČLOVĚK POKROKOVÝ s Mary C (Radio Wave). Rapper a DJ, to je typická hiphopová sestava, v tomto případě ale s aktuálním obsahem a strhující atmosférou. Neuslyšíte ani typické rapové texty ani scratche. Živý mixtape ČLOVĚK POKROKOVÝ znamená další krok do nejistoty ve jménu pokroku. Představí totiž Bonusovu starší tvorbu v nových souvislostech i na živo dosud nehrané novinky ve spojení s avantgardními atmosférickými beaty, které na živo kombinuje, staví a boří Mary C. Celé vystoupení je doplněno autorskou projekcí.
Pražský producent Dizzcock vytváří osobité beatové kompozice čerpají z vlivů britského grimeu a bass music a často používané vokální samply také prozrazují fascinaci zámořským undergroundovým hip hopem. Na kost odřené chladné rytmické struktury ale mají i angažovaný rozměr – nahrávka Elegy Of Unsung Heroes je věnována všem, kteří bojovali za lepší, rovnější a solidárnější svět. V kategorii deska roku obdržela tato nahrávka cenu Vinyla.
Vstupné v předprodeji: 100 Kč, na místě: 120 Kč. Předprodej probíhá od 15. března do 14. dubna v T klubu a v TIC.
detaily | video | audio
Úplně nový track TORZA SNŮ Dizzcockse utvořený společně s Potmě.
Ukázka z vystoupení Bonuse a Mary C na brněnském showcase festivalu ITCH MY HAHAHA:
Recenze Dizzcockova "Elegy of Unsung Heroes" ve Fullmoonu praví mimo jiné toto: Nad elektronikou přemýšlí a zvuky šetří, jak může. Divoké koláže? Hutné beaty? Zapomeňte. Elegie neopěvovaných hrdinů jsou nenápadné, stejně jako postavy, pocity či situace, o nichž vypráví. O to zajímavěji působí, když do nich postupně tón po tónu, skladbu po skladbě pronikáte. Zvolna. Ale ne pomalu. Výpovědi jsou spíš lenivé, oplývají barevností, přičemž si zachovávají stereotypní charakter. Jako překrásné kulisy, které dopadají na člověka s tíhou absurdní banálnosti a netečnosti k jeho existenčním i existenciálním dramatům.
Hudba místy zní jako drillové podloží pro neveselou flow, jenže ta nepřichází, což stupňuje bezvýchodnost, ale zakrývá i to, co se autor snaží říct. Je Elegy of Unsung Heroes svědectvím doby? Angažovanou elektronikou? Nebo zrcadlí naše zmatení ve fakticky roztříštěném světě? A má snad tematické ladění alb (budoucnost a přítomnost) nějaký kauzální smysl?