tka
kino Panorama
zavři ≡ menu

archiv

VLADIVOJNA LA CHIA TRIO

předchozídalší

Neděle 20. srpna 2017 - 18:00 - hudební altán

VLADIVOJNA LA CHIA TRIO

Koncert zpěvačky, textařky, výtvarnice se známou violoncellistkou Terezií Kovalovou a hudebníkem, zpěvákem a kytaristou Alešem Bajgerem.

BEZ VSTUPNÉHO.

detaily

Vladivojna La Chia

je česká skladatelka, zpěvačka, textařka a výtvarnice.

Její cesta k hudbě byla velmi dobrodružná.

S hudbou jakožto samouk začala poměrně brzy, když v devíti letech založila se svým kamarádem Adamem Popelkou kapelu. Adam skládal na klávesy a malá Vladivojna zpívala a psala texty. O tři roky později působila v dětském sboru Vagínka Studénka punkové skupiny Buřinky II.

Ve 14ti letech už začala zpívat jako sólová zpěvačka v ostravských punkových kapelách jako První v předu (později Dva bez prvního). Většina koncertů byly z její strany čisté improvizace. S punkáčema vystupovala po sklepech, hospodách, bytech... (První vystoupení proběhlo v legendární ostravské hospodě U krokodýlího ocasu, během kterého se Vladivojna teprve seznámila s repertoárem kapely.

V roce 2000 začala jako 16ti letá zpívat v dívčí big pussy beatové skupině Kočičíčíči, se kterou vydala EP Ruská zima, jehož jedinečný master omylem prodala po koncertě v Brněnském Livingstone, aby měla na pivo a panáka.

V roce 2002 poznala tři výjimečné muzikanty a spolu založili psychedelic rockovou kapelu Banana. Vydali 3 úspěšná a kritikou oceňovaná alba (Banana 2003, Trip 2004 a Jungle 2006). Banana byla nominovaná na objev roku stanicí Óčko. Píseň La Rezistence se 3 týdny držela na 1. místě vyhlášené alternativní hitparády rádia Krakow, které poslouchá okolo miliónu lidí denně. Banana si zahrála před Marylin Mansonem, Scorpions, nebo Richardem Müllerem. Také jela turné s finskou skupinou Waltari.

V té době v jednom baru Vladivojna potkala Laca Decziho, který jí pozval jako speciálního hosta své šňůry po Česku a Slovensku. Vystoupení s Vladivojnou mělo velký ohlas pro svou živelnost. Vladivojna improvizovala vždy v předposlední písni, takže se píseň někdy protáhla i na 20 minut.

V roce 2009 vydala Vladivojna své první sólové album, které skládala ještě za dob hraní s Bananou, ale vydat se ho rozhodla až po rozpadu skupiny.

Začala se hojně věnovat intimním poetickým textům a její hudba nabrala křehký a komorní směr. Album Tajemství Lotopu, kterému dominuje violoncello, akustické kytary a jemná elektronika se stalo Top albem měsíce v největším a kultovním berlínském obchodě s hubou Dussman. Získalo také alternativní cenu Tais Awards za album a píseň roku. Hostuje na něm i indický kytarista Amit Chatterjee (Joe Zawinul Syndicate, Santana), se kterým Vladivojna během jeho měsíčního pobytu v Ostravě skládala hudbu pro společný projekt Cesarion, který se bohužel nikdy nedokončil.

V roce 2011 Vladivojnu oslovil režisér Jan Hřebejk k jehož filmu Nevinnost složila hudbu, za kterou byla nominovaná na Českého lva a Ceny české filmové kritiky. K filmu vyšel i stejnojmenný soundtrack. Na konci roku 2011 vydala své druhé sólové album Bohémy, ke kterému napsala a ilustrovala fantaskní knížku Vladibajky, ze které dodnes čte na svých sólo recitálech.

Třetí album Šraf složila a nahrála v roce 2013. Jako host se na něm objevil sanfranciský saxofonista Joe Cohen, kterého Vladivojna poznala při svých cestách po Californii. Album Šraf se nese v tanečním duchu a oproti předešlé Vladivojnině tvorbě bylo postaveno na výraznějších beatech a progresivnější elektronice.

V roce 2013 také složila hudbu ke třem divadelním představením Divadla Rokoko (Molly Sweeney, A voda stoupá a Burundanga). Na konci roku vyšlo kompilační album s touto hudbou Musica Scenica vol.1, ke kterému Vladivojna ručně malovala cover alba stříbrným fixem na černý karton, samotné CD mělo vinylový design.

V roce 2014 vydala Vladivojna své čtvrté sólové album Tajemství (s)prostěradel, které takřka celé nahrávala na jednom opuštěném statku na Vysočině. Ke každému CD ručně namalovala obal akvarelem (stále maluje). Vznikla tak nesmírně pestrá směs originálních kreseb. Rok 2014 byl pro Vladivojnu příjemný také po stránce filmové a divadelní hudby. Složila hudbu pro seriál (HBO) Až po uši, který se stal nejúspěšnějším seriálem v historii česko-slovenské stanice HBO. Seriál režíroval Jan Hřebejk a Vladivojna vydala soundtrack v digitální podobě. V témže roce složila hudbu pro dokument České televize Escape to Maledivy, který natočil filmař podmořského světa Libor Špaček v produkci Escape to nature, která má za své filmy přes 40 světových ocenění. Také složila hudbu pro polský dokument Dunajec a pro divadelní představení Natálie Kocábové WTF v hlavní roli s Terezou Brodskou.

Rok 2015 je neméně nabitý. Vladivojna založila novou metalovou kapelu Vladivojsko, se kterou v říjnu vydala debutové album Hořící hlavy. V současné době komponuje hudbu pro film režisérky Marty Novákové 8 Hlav šílenství, které vypráví příběh ruské básnířky Anny Barkovové (v hlavní roli Aneta Langerová).

Vladivojna vystudovala volnou a užitou grafiku na SUŠ Ostrava a diplomovala v intermediálním ateliéru doc. Petra Lysáčka na Ostravské Univerzitě. Celý život se ale věnuje spíš malbě, kresbě, ilustraci a komiksu. Má za sebou řadu samostatných výstav.

Terezie Kovalová

je jednou z nejvýraznějších a nejžádanějších českých hudebnic. Z pódia si občas odskočí i k modelingu. Základem úspěchu je podle ní vlastní odhodlání a určitá dávka sebevědomí: „Je třeba věřit v to, co děláš, jinak se můžeš stavět na hlavu a nepůjde to.“

Terezie se narodila do hudebně a umělecky založené ostravské rodiny, její dědeček Radim Koval se dokonce podílel na založení Divadlo Petra Bezruče. A tak i ona začala hrát na klavír už ve svých pěti letech. Dlouho u něj ovšem nezůstala, protože je levák přeučený na praváka a nebylo pro ni snadné ovládnout prstoklady, které se jí pletly. V osmi letech se dostala k violoncellu. I s ním zpočátku hodně bojovala, ale když vyhrála svou první soutěž, nastal zlom, díky kterému se stal tento hudební nástroj nezbytnou součástí jejího života.

Hodiny za violoncellem pro ni neznamenaly pouze zasloužená umístění v soutěžích. Od jedenácti let hrála v orchestru a ve třinácti se jí podařilo něco, o čem její vrstevníci mohli jen snít - jako sólistka odehrála koncert s Janáčkovou filharmonií. „Můj největší strach překvapivě v tu chvíli nebyl ani o tom, abych všechno dobře zahrála, ale abych nezakopla ve svých krásných dlouhých šatech o svůj praktikábl a abych nezapomněla, komu se nejprve podává ruka, jestli prvnímu houslistovi, nebo dirigentovi,“ popisuje své tehdejší pocity pro TST. „Najednou za sebou cítíte sílu 120 lidí, ne jen jednoho klavíristy, který vás doprovází. Rozhodně to byl jeden z nejlepších zážitků v mém životě, který jsem si nesmírně ráda zopakovala o pár let později jako zpěvačka.“

Talent ji přivedl na ostravskou konzervatoř, odkud se následně vydala na konzervatoř do Prahy. K violoncellu si přidala ještě hudební management na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění. Působila také jako elév v Českém rozhlase a s kamarády vysílala dva roky na rádiu Helax.

Značka Terezie Kovalová

Jakmile některý z českých muzikantů napříč žánry potřebuje cello, ozve se většinou právě Terezii. Mezi desítky hudebníků, se kterými si doposud zahrála nebo zazpívala, patří mimo jiné skupiny Republic of Two, High Five, Lenka Dusilová, Jarek Nohavica, James Cook, Vladivojna La Chia nebo dvojice Paulie Garand a Kenny Rough. K jejím dlouhodobějším hudebním partnerům patří v současnosti Boris Carloff nebo Adam Vopička, s nímž v roce 2012 založila duo Calm Season. Dvojice se dohodla, že nebude propadat stresu a tlaku, se kterými kapely často bojují. „Řekli jsme si, že nebudeme na nic tlačit a budeme všechno dělat, když na to bude správný čas. Když jsme měli chuť věnovat se Calm Season víc, tak jsme se věnovali, teď toho máme víc jinde, tak máme větší pohodičku,“ vysvětluje Terezie TST.

Velkou výhodou je pro Terezii její nadprůměrný talent a cit pro improvizaci, což u muzikantů rozhodně není samozřejmostí. Jedním z určujících faktorů, proč se jí dostává tolika nabídek ke spolupráci, je podle Terezie určitě i menší počet cellistů než například klavíristů. Přiznává ale, že svou roli může hrát samozřejmě také vzhled. „Pak je tady fakt, že jsem holka. Posluchači vždycky ocení, když za cellem sedí ženská,“ dodává. Žádný návod, jak dosáhnout v hudebním světě úspěchu, ale nemá. „Pro mě je to prostě o tom, že dělám, co mě baví a nějak zásadně to nehrotím, vlastně ani nic nevyhledávám. Příležitosti ke mně chodí samy. Je třeba věřit v to, co děláš, jinak se můžeš stavět na hlavu a nepůjde to.“

Podle Adama Vopičky má oproti jiným cellistkám navíc ještě jednu výhodu – osobnost. Terezie má také odvahu pouštět se do zcela odlišných projektů než jiní cellisté, příkladem může být videoklip Kittchena k písni Sudety. Jak Vopička řekl serveru Musicweb, Terezie Kovalová není už jen Terezie z Ostravy, ale značka, co funguje.

Terezie se občas věnuje i filmové a divadelní hudbě, kromě toho třeba na módní přehlídce Ivany Follové „Ztraceno v překladu“ doprovázela mezzosopranistku Dagmar Peckovou nebo se na jaře 2015 stala tváří kampaně pro značku CHATTY. Objevila se i v šestém kalendáři sdružení Debra ČR pro rok 2016, které pomáhá lidem s nemocí motýlích křídel. Loni se stala součástí koncertního projektu Vivaldianno, kde vystupovala po boku Jaroslava a Julie Svěcených.

I přes všechny své zkušenosti zdůraznila v pořadu Filharmonici na ulici, že je pro ni stále důležité najít si i po tolika letech hraní čas ke cvičení a práci na hrací technice. Povolání muzikanta není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Hudebník dává lidem všechno, co za svůj život zatím stihl dokázat, a za úspěchem stojí především hodiny tvrdé práce. Její životní náplní číslo jedna je sice hudba, ale cokoli, co si k ní může přidat, vnímá jako pozitivní, a proto se nevěnuje pouze jí: „Jako správný workoholik jsem i já celá nesvá, když nemám dost práce, ačkoli občas ráda nedělám nic. Ale takové stavy mají jen velmi krátké trvání.“

Když o mně v bulváru píšou, že jsem jen modelka, vře ve mně krev

Možná i proto začala s modelingem. Dostala se k němu v relativně pozdním věku a vnímá ho spíše jako dobrou zábavu, kde stejně jako jinde může potkat skvělé lidi. Navíc se přece jen vidí spíš jako muzikantka: „Když o mně někde v bulváru píšou, že jsem jen modelka a nějak pozapomenou na fakt, že jsem muzikant, vře ve mně krev a nadávám jako špaček. Jsme hrdá na to, že můžu dělat to, co mě baví, a daří se mi tím živit. Když to potom někdo nevidí, dost mě to štve. Rozhodně se cítím víc jako hudebnice než jako modelka.“ Díky atraktivní vizáži a tváři známé z módních časopisů se jí však daří dokazovat, že vážná hudba neznamená jen „nudné šedivé filharmoniky“. Sice si není jistá tím, zda pověst vážné hudby zvládne změnit sama, ale přiznává, že už několik let pracuje na tom, aby tahle představa, kterou mají především mladí lidé, zmizela. Kromě hudby, modelingu a slabosti pro fantasy a počítačové hry ještě vyučuje hru na violoncello v Základní umělecké škole Charlotty Masarykové. Na otázku TST, zda má na její žáky vliv i to, že je na českém hudebním poli známou osobností a zda je to může motivovat, odpovídá, že doufá, že jim alespoň trochu inspirací je. A dodává: „Vždy je fajn kombinace vlastního odhodlání, rodičovské podpory a vnější inspirace, která pak může člověka nějakým způsobem vzdělat a připravit do života. Kdyby to viselo jen na mně, nebylo by to dobře.“

Ve své hudební nebo modelingové dráze má jasný cíl, kterého by chtěla dosáhnout: „Je to být šťastná – a ať už budu dělat cokoliv, bude to určitě super jízda.“

Aleš Bajger

je český hudebník, zpěvák, kytarista, skladatel, producent a podnikatel. Hrál především ve skupinách Progres 2 a Vigor, v současnosti se podílí na nahrávkách Vladivojny La Chii.

Na elektrickou kytaru začal hrát ve 13 letech. Hrál v různých amatérských skupinách na severní Moravě a vystudoval státní konzervatoř (obor operní zpěv) a lidovou konzervatoř (obor kytara a skladba). V letech 1979 a 1980 byl členem skupiny Bukanýři, se kterou nahrál jedno album. Následující dva roky hrál ve skupině Atény na kytaru a buzuki a produkoval její jediný singl „Řek Zorba“. V roce 1983 přišel do brněnské kapely Progres 2, kde se stal hlavním frontmanem v rockové opeře Mozek (1984). Podílel se i na dalším albu Progres 2, desce Změna!, po jejím vydání (1988) ale z kapely odešel, neboť Progres 2 se přetransformovali do skupiny Progres-Pokrok. V letech 1986 a 1987 založil novou skupinu Nota Bene se zpěvačkou Věrou Špinarovou, následně působil jako kapelník, kytarista a zpěvák ve skupině Tanja. V roce 1989 založil vlastní skupinu Vigor, která fungovala do roku 1991.

V 90. letech působil mimo Česko, nejprve hrál v klubech s Lady M, později se začal věnovat konstrukci vlastních kytarových systémů (nyní má vlastní obchod). V roce 2002 se vrátil do Ostravy a zahájil spolupráci se skupinou Banana a její zpěvačkou Vladivojnou La Chiou, jejichž alba produkoval a na nahrávkách se také jako hráč přímo podílel.

V říjnu 2008 hrál na dvou koncertech v Brně, které byly uspořádány při příležitosti 40. výročí založení skupiny The Progress Organization (po změně názvů Progres 2), hostoval i na 45. výročí v roce 2013.

V roce 2010 uvedl na trh vlastní řadu kytarových efektů a navázal tak na dřívější produkci přepínacích systémů pro kytary.

aktuálně z programu

Středa 29. listopadu 2017 - 19:00 - Společenský dům

VÁNOČNÍ KONCERT ZBYŇKA TERNERA S HOSTY

Všichni, kdo máte rádi atmosféru klidu, jiskřivého sněhu a krásných melodií jste srdečně zváni na v pořadí již sedmý Vánoční koncert, který se uskuteční 29.11.2017 od 19 hodin v Rožnově pod Radhoštěm. Doprovodné trio zahraje jako vždy ve složení Jiří Zabystrzan – piano, Zdeněk Holka – kontrabas, Dan Olejník – bicí. Hosty koncertu budou vynikající hráč na kytaru a foukací harmoniku Tomasz Lasota a mladá talentovaná zpěvačka Magdalena Waniová vítězka mezinárodní pěvecké soutěže Zlatá loutna.

Vstupné s místenkou 150 Kč. Prodej vstupenek v T klubu, v TIC nebo online od 31. 10. od 8:30. Po spuštění prodeje a rezervací se v pravém horním rohu objeví modrá ikonka VSTUPENKY, na kterou stačí kliknout.

Čtvrtek 30. listopadu 2017 - 19:00 - T klub

EXPEDICE TRANSASIA: VLAKEM KOLEM ASIE SE SKLÁDACÍMI KOLY

Klub cestovatelů

Transsibiřská magistrála, Bajkal, Sibiř, Říše středu – Čína, Tibet, Nepál či Írán, to byla místa, která byla někde hluboko v myslích Moniky a Jirky, ale nebyl čas, aby je mohli projet na svých oblíbených expedičních kolech. Proto vymysleli způsob, jak svůj sen zrealizovat a přitom mít kola stále u sebe. Nechali se totiž inspirovat obrovským boomem kol skládacích a trasu naplánovali tak, aby byla časově co nejkratší a zároveň co nejzajímavější. Skládací kola a vlak, dva jejich nejoblíbenější dopravní prostředky, se tak nakonec podařilo spojit v jedno a oni opravdu za 105 dní objeli Asii. Viděli 14 států, vlakem najeli více jak 20 000 km, na skládačkách téměř 2400 km, zažili mimo jiné silné zemětřesení pod Mt. Everestem, poznali „okupovaný“ Tibet, projeli si nádherná vysokohorská sedla v Himálajích, koupali se v Bajkalu či spali na Dlouhé zdi. Setkání s cestovateli a dobrodruhy Monikou a Jiřím Vackovými a jejich komentovanou slideshow byste si neměli nechat ujít.

Vstupné dobrovolné.

Pátek 1. prosince 2017 - 16:30 - Masarykovo náměstí

SLAVNOSTNÍ ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU

T klub – kulturní agentura pod záštitou města Rožnova pod Radhoštěm a ve spolupráci se SVČ zvou na další setkání u příležitosti Rozsvícení vánočního stromu na Masarykově náměstí.

V programu se Vám letos představí Divadlo Kejkle z Brna. Všechny děti i rodiče jsou zváni do Vánoční tvořivé dílny, kterou pro vás připravilo SVČ. Tentokrát ji najdete v 1. patře budovy městského úřadu ve velké zasedací síni a bude otevřena od 16:00 do 17:30.

V letošním roce si opět děti mohou přinést napsané přání a odeslat naší andělskou poštou. Poštu pro Ježíška najdete od 16:30 do 17:15 před budovou městského úřadu. 

Velmi se na vás všechny těšíme.

Sobota 2. prosince 2017 - 19:00 - Janíkova stodola 

COMMEDIA DELL´ARTE

Spolek Sešlých - Praha

Hra vznikla někdy v průběhu léta roku 1995, kdy se herci ze dvou spřátelených brněnských divadel (HaDivadla a Divadla Husa na provázku) spojili se svým spolužákem z JAMU – režisérem Zdeňkem Duškem, aby připravili vlastní „zábavné“ představení. S představením herci v letních měsících objížděli české hrady a zámky a přivydělávali si tak na živobytí. Postupem času  se ale tato komedie stala tak slavnou, že ji Spolek sešlých začal hrát i v průběhu roku v různých divadlech České republiky. Příběh je poplatný žánru Commedia dell´arte, chamtivý Pantalone Marek Daniel touží po krásné Isabelle Tatiana Vilhelmová, ta miluje romantického Leandra Michal Bumbálek, který o ni soupeří ještě s chvástavým Capitánem Pavel Liška. Celým dějem provází Harlekýno Roman Slovák, kterému sekunduje Pantalónova služebná Kolombína Andrea Marečková.

Vstupné s místenkou, přízemí: 390 Kč, balkon: 370 Kč.

Prodej v T klubu, v TIC nebo online od 31. 10. od 8:30. Od stejného data je možná také 3denní rezervace, a to pouze online.

Středa 4. října 2017 až úterý 2. ledna 2018 - Galerie Na Radnici

T klub – kulturní agentura ve spolupráci s městem Rožnov p. R. a Berounskými fotoriky si vás dovolují pozvat na výstavu 

DOPRAVA

Volné sdružení fotografů pocházejících původně z Berouna, později i z okolí, které nyní již zasahuje přes Prahu až na Moravu, vzniklo v roce 2001. Už v roce 2002 první členové uspořádali svoji výstavu v Holandském domě v Berouně.

detaily

„Od té doby každým rokem vystavujeme své fotografické přírůstky, v posledních letech tradičně v Muzeu Českého krasu. Kromě každoroční společné výstavy se každý z fotografů zaměřuje na své individuální projekty, a tak díla berounských Fotoriků byla vystavována od Paříže přes německý Goslar, Prahu až po Loděnice, Želkovice či Truskavnu. Přestože se jedná o lidi různých profesí, zájmů a fotografického zaměření, zájem o fotografii je dostatečným spojujícím prvkem. Každý z autorů se i fotograficky věnuje různým tématům. Někdo rád fotí krajiny, druhý svět zvířat či portréty hudebníků, další preferuje dokument obyčejného života, jiný rád fotí zátiší, rodinnou fotografii či akty. Většina pak umí zachytit nezapomenutelné okamžiky domácích i exotických dovolených. Všechny nás spojuje fotografický pohled na svět, radost mluvit o fotografiích a prohlížet úlovky ostatních fotografů nehledě na to, že rádi věnujeme čas potkávat se na našich setkáních či na různých výstavách i věhlasnějších autorů. V posledních letech jsme si ztížili úkol prezentovat své fotografie tím, že volíme jedno téma výstavy. Je pak zajímavé pozorovat různé pojetí jednotlivých autorů. Jednotícím slovem loňského roku byla doprava.“

Josef Bosák, klub berounských Fotoriků 

Výstava začíná 4. října a potrvá do 2. ledna 2018 v Galerii Na Radnici v budově MěÚ na Masarykově náměstí. Je otevřena pondělí, středa 8-17 hodin, úterý, čtvrtek a pátek 8-14 hodin. 

Středa 17. května 2017 až pátek 19. ledna 2018  - Galerie Na Letné

VÝSTAVA ROŽNOV OBJEKTIVEM

T klub – kulturní agentura ve spolupráci s městem Rožnov p. R. si vás dovolují pozvat na výstavu ROŽNOV OBJEKTIVEM.
V roce 2016 proběhl 4. ročník fotografické soutěže Rožnov objektivem. Soutěžilo se ve třech tematických oblastech a to: 1) Naše příroda 2) Nová tvář města 3) Děti z Rožnovska. Také proběhlo internetové hlasování o nejzajímavější fotografii v rámci kategorie Cena veřejnosti. Do tohoto ročníku se přihlásilo 15 autorů se 40 fotografiemi. Nově jsme zavedli kategorii video. Porota vybrala v kategorii Junior jako vítěze Ladislava Škrobáka se snímkem „Hradišťko I.“. V kategorii Dospělí získal první místo Jiří Škrobák se snímkem „Veřmiřovský potok“. Vítězkou internetového hlasování a tedy Cenu veřejnosti získala Petra Štůsková s názvem snímku „Valašské děti“.

Zveme vás tímto ke zhlédnutí výstavy sestavené ze všech fotografií, které byly přihlášeny v roce 2016 do soutěže Rožnov objektivem.

Výstava začíná 17. května 2017 a potrvá do 19. ledna 2018 v Galerii Na Letné v budově MěÚ vedle polikliniky. Je otevřena pondělí, středa 8 - 17 hodin, úterý, čtvrtek a pátek 8 -14 hodin.

předchozídalší