Cookie Consent by Free Privacy Policy Generator

Ostrov adaptace / Ondřej Filípek, David Tureček

levá šipkapředchozídalšípravá šipka
12. 6.30. 9.

19:00

městský park

Sochařská výstava v městském parku - Ondřej Filípek, David Tureček.

bez vstupného

další obrázek
ilustrační obrázekilustrační obrázekilustrační obrázekilustrační obrázekilustrační obrázekilustrační obrázek

Čtvrtek 12. června až úterý 30. září 2025 - městský park

Ostrov adaptace / Ondřej Filípek, David Tureček

Téčko ve spolupráci s městem Rožnov pod Radhoštěm si vás dovolují pozvat na výstavu do městského parku.

Vernisáž proběhne ve středu 11. června v 17 hod. v hudebním altánu v městském parku.
Úvodní slovo: Iva Mladičová
Vystoupí: kapela Sensor Ghost (USA)

Ondřej Filípek a David Tureček vytvořili v otevřeném prostoru městského parku společné sochařské prostředí, instalaci – z betonových panelů a soch. Jde o vzájemné propojení prací a vytvoření celku, ne o prostor konfrontace. Tématem prací je reflexe individuální psychologie, její formování v sociálním kontextu. Sochařský výraz obou autorů charakterizují: senzitivní modelace, nuancování výrazových možností materiálu, obsahová závažnost. Oba řeší hranici expresivní výrazové formy. Ondřej Filípek se v Rožnově pod Radhoštěm narodil a v současné době je jeho jméno spojeno nejen se sochařstvím, ale i s progresivní českou punkovou scénou. Dlouhodobě poukazuje na deformaci lidství v postindustriální době. Davida Turečka zajímá psychologicky složité téma raného hledání individuální bytostné podstaty, rozpoznávání skrytých vrstev psychiky, což bývá problematizováno nejrůznějšími vlivy okolí. Autoři svou site specific instalací záměrně mění dosavadní pojetí sochařských výstav v rožnovském parku. Nepodněcují k procházení jeho rozlehlostí a objevování rozmanitosti míst, ale jde jim o vytvoření prostředí koncentrovaného do jednoho ohniska, které se může stát novou přirozeností celku parku. Podtrhují tak nepřímo odlišný charakter zažívání tohoto prostoru: turistické procházení a pobývání místních jako v přirozené oáze města.  Práce Ondřeje Filípka a Davida Turečka vypovídají o renesanci figurálního sochařství, obecnější tendenci patrné právě u nejmladší sochařské generace.

Ondřej Filípek se v Rožnově pod Radhoštěm narodil a v současné době je jeho jméno spojeno nejen s oblastí sochařství, ale i s progresivní českou punkovou scénou, konkrétně s kapelami Vole (od 2016) a Kurvy Češi (od 2020), v nichž hraje na bicí. „Vole jsou agresivní hardcorová drtička, Kurvy Češi jedovatý punk, na který se dá tancovat. Úpadek civilizace je ústředním tématem punku už od zrodu žánru v sedmdesátých letech a stejně tak je tématem Filípkovy sochařské tvorby – akorát že ukřičená a živelná hudba na rozdíl od sochařství boří řád a rozdmýchává chaos“, můžeme číst v komentáři Miloše Hrocha (2021). Ondřej Filípek charakterizuje obsah jeho sochařských prací v podobném duchu: „Snažím se ukazovat deformaci lidství a úpadek v postindustriální době.“ (2021). Pracuje s výrazem hybridní koexistence industriální a organické formy, individuální subjektivity a objektovosti. Figury v jeho podání zprostředkovávají zvláštní ochromenost, neživotnost, znehybnění, odlidštěnost, torzovitost, sociální vydělenost. Formu objemů charakteristicky uzavírá, figuru spoutává do pasivní statičnosti. Z izolovaných postav–torz vnímáme potlačenost naakumulované exprese. Tušíme autorův apel na význam probuzení charakterových hodnot umožňujících životné fungování v celku společnosti.

ONDŘEJ FILÍPEK (*1993) absolvoval v letech 2012–2018 Akademii výtvarných umění v Praze (Jaroslav Róna, Lukáš Rittstein, Vojtěch Míča). Výběr z výstav: Možnosti dialogu, Salmovský palác Národní galerie v Praze, 2018; (samost. výst.) Stone Projects, Praha, 2018; Vaz (samost. výst.), Colloredo-Mansfeldský palác, GHMP, Praha, 2019; Šest prstů (s Jakubem Janovským), DSC Gallery, Praha, 2019; RE_FORM, Trafo Gallery, Praha, 2020; Paralelní balanc, Galerie Sýpka, Valašské Meziříčí, 2020; NO-GO (s Kateřinou Ondruškovou), Galerie Hybernská, Praha, 2021; Disposition (se Stellou Geppert), G18, Kabinet T., Zlín, 2021; Návrat do Old Mountain (s Janem Uličným), Sokolská 26, Ostrava, 2021; Rozvrat stínem (s Ivanem Pinkavou), Kvalitář, Praha, 2022; Transformace působnosti (s Jindřiškou Jabůrkovou), Studio Bubec, Praha, 2024; Možná vás znám (samost. výst.), Galerie Pekelné sáně, Kroměříž, 2024.

David Tureček žije v Třeboni a vnímání parku jako samozřejmého prostoru města je pro něho přirozeně vžité/zažité. S umisťováním soch v krajinném či městském prostoru má četné zkušenosti. Ilustrativním příkladem je Kluk z Doubice, reflektující sudetskou historii kraje. Bezprostřednost dětského vnímání v postavě koexistuje s hloubkou a vážností historického tématu místa. David Tureček vytvořil tuto sochu na základě osobní zkušenosti z dětství. Ve svých pracích obecně reflektuje niterné psychické procesy. V závěrečné práci na AVU Obsah, funkce a tvar (2020) akcentoval transformaci osobnosti v období dospívání. V soše jej mj. zajímá rozhraní záměru a materiálových zákonitosti. „Pokud se má práce zabývá tvarováním lidské osobnosti, či niternosti a snažím se skrze ni dostat k pravdivému vyjádření, je pro mě důležité, aby estetika soch byla přímá... bez nadbytečné dramatizace, či příkras“, vysvětluje autor k práci Membrána (2024). Zajímá jej psychologicky složité téma raného hledání individuální bytostné podstaty, rozpoznávání skrytých vrstev psychiky, což bývá problematizováno nejrůznějšími vlivy okolí. Jako důležitý materiál vnímá beton, neboť mu umožňuje dále pracovat i na odlitých sochách. 

DAVID TUREČEK (*1993 v Třeboni) studoval v letech 2012–2017 na Západočeské univerzitě v Plzni (Fakulta umění a designu, Ateliér socha a prostor, Jiří Beránek) a v letech 2017–2020 na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér figurálního sochařství a medaile, Vojtěch Míča). V roce 2019 absolvoval stáž na Accademia di Belle Arti di Brera v Miláně. Od roku 2016 se zúčastnil řady výstav, z posledních několika let připomeňme např. Sochy a kampus, Kampus Dejvice, Praha, 2021; Přerušený hovor, Krásný Dvůr, 2021; Silva Artis, Kunstmuseum Waldviertel, Schrems, Rakousko, 2021; Kdes to viděl?, Sklad M1, Praha, 2022; Narovnám záda, prorazím strop, Slaný, 2022; Místa ‘22 – Sochy pro Zbraslav, Praha-Zbraslav, 2022. V roce 2023 vystavoval společně se Sárou Skoczkovou v doubické galerii Cifra (Still Primitiv) a v třeboňské Galerii 105 (Individuum). Je autorem sochařské realizace Kluk z Doubice (Doubice, 2023). V roce 2024 prezentoval rozsáhlý soubor soch v klášterní zahradě v Broumově.

Výstava se koná pod záštitou hejtmana Zlínského kraje Ing. Radima Holiše a za podpory Ministerstva kultury.

Volně přístupné, bez vstupného.