ORGAN MECHAN / Martina Hozová, Kryštof Kaplan

Čtvrtek 11. června až středa 30. září 2026 - městský park

ORGAN MECHAN / Martina Hozová, Kryštof Kaplan

Téčko ve spolupráci s městem Rožnov pod Radhoštěm si vás dovolují pozvat na výstavu do městského parku.

Vernisáž proběhne ve středu 10. června v 17 hod. v hudebním altánu v městském parku,
v případě nepříznivého počasí na zastřešené arkádě Společenského domu.

Úvodní slovo: Iva Mladičová
Hudební doprovod: Jiří Šedivec - violoncello

V současné době se realita umělého a přírodního stále více prostupují, k nerozlišitelnosti. Technicistní struktury vstupují do lidské organičnosti, koncepty přirozené mysli se prolínají s algoritmy technologií, určitým způsobem koexistují. Projevy této hybridnosti dlouhodobě tematizují ve svých sochařských pracích Martina Hozová i Kryštof Kaplan. Na jedné straně zviditelňují schematičnost, mechaničnost lidského, proces stírání individuálního a plasticky rozmanitého, na druhé straně pak vytvářejí formy v duchu antropomorfizace technického.

MARTINA HOZOVÁ odvozuje lidské figury z tvarosloví průmyslově vyrobených součástek, akcentuje sociální tendenci k uniformitě, konformitě, stereotypnímu přežívání jedince v systému. Poukazuje na problematičnost fascinace technologickými možnostmi, viditelně ochuzujícími lidskou kreativitu a přirozenou svobodu. Často volí formu grotesky k vyjádření tragického obsahu. Dominantní vizuální ohnisko v současné výstavě tvoří figurální instalace Alternace (2022), sestávající z osmi Lazarů, jejichž neindividualizovaná těla cele spoutána horizontálami kabeláže na sebe upozorňují signální červení. Jednoduché schematizované figurální formy jsou schopny rotace kolem vlastní vertikální osy, což může být zdroj proměny jejich vztahové vzájemnosti, ve skutečnosti ale spíše tento výrazový prvek umocňuje stav paralýzy, výsledek závislosti na masmédiích či sociálních sítích. Obdobně v plastice Profily (2019) tvořené zmnožením unifikované siluety hlavy, s prvky kabeláže jako symbolu nervové soustavy, jsou přítomny významy prefabrikace a vzájemného odcizení. Autorku vždy zajímali lidé a způsoby jejich komunikace v proměnách doby, především ale téma cílené manipulace s lidskou společností. Ve figurálním souboru Schlauchtüllemenschen (2025) přebírá formu z tvarosloví technických součástek firmy NORMA; použila jej již v roce 2016 k vytvoření reliéfní struktury cyklu Neun Schlauchtüllemenschen in neun Abzweigdosen. Právě moment absurdity zde vytváří hravost zvolených barev a pohybových gest v kontrastu s uniformním pojetím figur. Autorka se dlouhodobě zabývá výtvarnými možnostmi vztahu mezi unifikovaným základem formy a detailními prvky ustavujícími variace typů. Téma normy nyní zprostředkovává především v dystopickém významu, jako reflexi dominantního projevu celku společnosti.

KRYŠTOF KAPLAN pracuje s prostupností technické a organické plasticity, vytváří specifické organoidní objekty vycházející z principů konstrukce, mechaniky a antropomorfních vztahů. Zajímají jej výrazové možnosti figur tvořených dle principu modulární skladebnosti. Současné práce jsou ovlivněny změnou místa jeho žití. Centrum Prahy nahradila samota hospodářského stavení se sadem, a proměnila i charakter jeho sochařského uvažování. „Současné objekty se posouvají směrem k autonomním organismům, které vyrůstají z pozorování krajiny, hospodářského prostředí a života v něm. Nevycházejí z konkrétních biologických předloh, ale vznikají jako nové morfologie oscilující mezi rostlinnými a živočišnými principy.“ (KK) Tyto samostatné existence díky způsobu nainstalování a lidskému měřítku přirozeně sdílejí prostředí s prostorem diváka. V současné výstavě figuruje např. Opozice sadu vytvořená přímo na základě autorovy reálné pracovní i žité zkušenosti: „Sad zde nevystupuje jako obraz přírody, ale jako prostor práce, péče, kultivace a cyklického času. Organismus, který z něj vystupuje, není stromem ani živočichem – představuje autonomní formu vznikající uvnitř tohoto prostředí.“ V jiných pracích Kryštof Kaplan reflektuje téma obývání, adaptace a osídlování prostoru. „Objekt Poustevník, vytvořený ze staré mlátičky nalezené v hospodářství, pracuje s principem kraba poustevníka obsazujícího nalezenou schránku. Zemědělský stroj zde přestává být nástrojem a získává nový životní cyklus.“ (KK) Pro sochařské práce Kryštofa Kaplana byla vždy charakteristická velkorysost, za níž vnímáme moment expanze, hybnosti. Ten se v současných pracích projevuje skrze samotnou možnost přemístění plastiky. Sochařské bytosti v sobě nesou fragmenty dříve funkčních mechanismů z reality hospodářství, vytvořeny z materiálů přítomných v každodenním fungování tohoto prostředí a současně sochařských. Doslova spoluobývají autorův žitý prostor, kde se stodola proměnila v sochařský ateliér a velkorysý dvůr, částečně rámovaný kamennou stavbou, se stal jevištěm současného společenského a kulturního života místa. Jde o specifické společenství prací, zviditelňujících v prostoru téma symbiózy, odrážejících konkrétní zkušenosti života v krajině.

Současná proměna sochařských prací Kryštofa Kaplana podporuje svým způsobem samotné téma výstavy – vztahovost svou světů opozitního charakteru. Technické se obecně přírodním nejen inspiruje, ale také z něj dominantně těží. Tento nevyrovnaný vztah byl v kultuře připomínán opakovaně, a to s výrazně varovným akcentem. Od ikonického Čapkova dramatu R.U.R. poukazujícího na destruktivní sílu technického uplynulo více než sto let. Jeho roboti v podobě biologických strojů se v dnešní situaci definované působením AI stávají realitou. Objevují se ale i vize, kdy prostupnost technické a přírodní skutečnosti má kreativní charakter, kdy nebezpečný parazitní vztah by snad mohl být nahrazen právě symbiózou.

MARTINA HOZOVÁ (*1971 v Hradci Králové) studovala v letech 1985–1989 na Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích a v letech 1989–1995 na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér sochařství, Karel Nepraš); v roce 1993 uskutečnila stáž na Staatliche Akademie der Bildenden Künste ve Stuttgartu. V letech 2006–2008 absolvovala postgraduální studium na AVU v Praze (restaurátorský ateliér, Petr Siegel). Od roku 2012 pedagogicky působí na SUPŠSK v Hořicích (obor restaurování). Výběr ze samostatných výstav z posledních let: Šly panenky silnicí, Galerie Škroupovka, Hradec Králové, 2023; Dlouhohrající děcka, Galerie B. Borovského, Hradec Králové, 2025; Norma, Výklady AXA, Praha, 2026. Je autorkou sochařských realizací Vějíř Žofie Chotkové – Fontána (1. místo soutěže, 2014), u Písecké brány v Praze, 2019; nebo např. výklenková kaple sv. Františka, Liberec-Ruprechtice, 2025. Věnuje se i restaurování a vytváření autorských kopií. / www.martinahozova.cz

KRYŠTOF KAPLAN (*1987 v Praze) studoval v letech 2002–2006 na Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích a v letech 2008–2013 na Akademii výtvarných umění v Praze (sochařský ateliér, Jindřich Zeithamml), kde dále v letech 2015–2016 působil jako odborný asistent. Výběr z výstav z posledních let: Korporealita, Pragovka Gallery, Praha, 2020 (samost. výst.); Re_form, Trafo Gallery, Praha, 2020; Smetanova Litomyšl, 2021; Solárium, (A)void Gallery, Praha, 2022 (samost. výst.); Hladkáň, Galerie Dům, Broumov, 2022 (samost. výst.); To, co zbylo, Galerie plastik, Hořice, 2024. Roku 2008 spoluzaložil kapelu Vložte kočku, s bratrem Cyrilem dále působí v hudební dvojici Kaplan Bros a v současné době spolupracuje s Viktorií Kaplanovou Dugranpere na „elektrobarokním“ koncertním představení Too hot to Händel: KaplanSynthehic. / www.works.io/krystof-kaplan

Výstava se koná za finanční podpory Ministerstva kultury.

Volně přístupné, bez vstupného.