předchozí
10:00
Galerie Kostnice
Výstava
dobrovolné vstupné
Sobota 22. srpna až neděle 27. září 2026 - Galerie Kostnice
Ivan Pinkava – Svědek sebe sama
Téčko ve spolupráci s Římskokatolickou farností a Iskérkou si vás dovolují pozvat na výstavu v Galerii Kostnice
Vernisáž proběhne v pátek 21. srpna v 17:00 ve farské zahradě.
Úvodní slovo: Štěpán Mikulenka
Hudební doprovod: Ctib
Otevírací doba: úterý až sobota: 10:00 - 16:00, neděle: 11:00 - 15:00
Vstupné dobrovolné
Výstava Svědek sebe sama představuje zredukovaný výběr z tvorby Ivana Pinkavy (*1961), jednoho z nejvýraznějších českých fotografů pracujících s ateliérovou inscenovanou fotografií. Umístění výstavy do objektu bývalé kostnice v zahradě kostela Všech Svatých nabídne inspirativní dialog mezi Pinkavovým dílem a prostorem samotným. Pinkava dlouhodobě pracuje s tématy tělesnosti, pomíjivosti a lidské existence, což v kontextu charakteru sakrálního místa divákovi předloží nečekaný obsahový přesah.
Lidská existence a její pomíjivost jsou základní významové linie, které spoluutvářejí výtvarný jazyk Ivana Pinkavy. Právě proto pracuje ve svých pečlivě komponovaných ateliérových snímcích s vrstvami významů, jež zůstávají často skryté a jsou postupně odkrývány i znovu zahalovány. Tato hra s odkrýváním a zahalováním se neomezuje jen na samotné fotografie, ale přenáší se zde i do vztahu fotografií k prostoru, ve kterém jsou prezentovány – a tím se otevírají nové možnosti výkladu. Výstavní prostor rožnovské Galerie Kostnice tak může fungovat jako interpretační optika, jež zvýrazňuje odkazy na tradiční ikonografii, motivy vanitas či memento mori, jejichž zavedené významy autor neustále posouvá, zbavuje původního obsahu a reaktualizuje. Ve stejném duchu dvojznačnosti je utvářena i samotná kompozice fotografií: to, co se na první pohled zdá jednoznačné, se při bližším pohledu vymyká. Struktury a povrchy, jež zprvu mohou odkazovat ke kameni či betonu, se nakonec ukazují jako pomíjivé a křehké, když divák zjistí, že může zároveň jít o molitan, stavební polystyrén či starou plachtu. Táž nejistota prostupuje i samotnými náměty fotografií: postavy a gesta, zdánlivě čitelné a jednoznačné, se při delším pohledu přetvářejí a otevírají novým výkladům. Nic v Pinkavově díle tedy není definitivní – povrch i obsah se neustále proměňují podle úhlu, z něhož je divák sleduje. Právě z této neustálenosti vzniká svébytný vizuální jazyk, jímž Ivan Pinkava reflektuje lidský příběh a klade sobě i divákovi otázky křehkosti duše i těla, nejistoty a konečnosti bytí. Moment zániku je v jeho fotografiích zároveň počátkem něčeho nového a dosud neznámého, co přesahuje naše poznání – a právě díky tomuto otevřenému, nikdy uzavřenému významu, spolu s osobitým přístupem ke kompozici a vizuální formální redukci ponechává autor divákovi prostor pro vlastní interpretaci, aniž by ji jakkoli předurčoval. Každý divák tak nakonec nehledá jednoznačný klíč k Pinkavovým fotografiím, ale spíše sám sebe v nich – ve způsobu, jakým vidí, čemu věří a co si domýšlí tam, kde obraz zůstává záměrně neurčitý. Tato svoboda výkladu má však své hranice: autor divákovi nenabízí neomezený prostor, ale pečlivě vymezené pole možností, do něhož ho svou kompozicí, výběrem motivů i mírou odkrytí a zahalení sám nasměruje. Výstava Svědek sebe sama v tomto smyslu obrací interpretační gesto zpět k divákovi: nejde jen o svědectví o autorových tématech pomíjivosti a existence, ale i o odhalení vlastního způsobu vnímání, který si každý návštěvník do díla vkládá. Stát se svědkem Pinkavových fotografií tak znamená stát se především svědkem sebe sama.
Štěpán Mikulenka, kurátor
IVAN PINKAVA (*1961 v Náchodě) v letech 1977–1981 studoval Střední průmyslovou školu grafickou v Praze, poté v letech 1982–1986 obor Umělecká fotografie na FAMU. V roce 1989 se spolu s dalšími fotografy podílel na založení Pražského domu fotografie. V letech 2005–2007 vedl fotografický ateliér na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jeho díla jsou zastoupena ve významných sbírkách v ČR i v zahraničí, mimo jiné v Národní galerii Praha, Victoria and Albert Museum v Londýně, Musée de l'Elysée v Lausanne či Museum of Fine Arts v Houstonu. Za téměř čtyři desetiletí umělecké praxe si vytvořil osobitý vizuální jazyk, který je nedílně spjat s jeho pohledem a uvažováním o lidské existenci ve své obecnosti, ale i jedinečnosti.
Ve spolupráci: Římskokatolická farnost, Iskérka o. p. s.