Marius Kotrba 60

MARIUS KOTRBA 60

Brillovka, Rožnov pod Radhoštěm, vernisáž 30. 8. 2019

Výstava v prostoru Brillovky uspořádaná k nedožitým šedesátinám Maria Kotrby vychází ze specifického charakteru místa. Výběr je proto zaměřen především na sochy ze sádry a velkoformátové malby, neboť vytváří podnětný dialog s přítomnou syrovostí cihlovo-betonové estetiky. Prezentuje charakteristické sochařské kompoziční typy, uvádí příklady odlišných stylizací figury. Symbolicky je zařazena socha Svatého Kryštofa. Marius Kotrba vždy vytvářel sochařskou situaci jako celek, v rovině formy i významu. Současná výstava proto obsahuje sochy i malby a pracuje s komplementární vzájemností významové bělosti sádrových soch a živé barevnosti obrazů.

Citujme závěrem Kotrbovu výstižnou charakteristiku podstaty vlastního uměleckého pojetí: „Socha jako něco archaického a pevného v dnešním rychlém světě vytváří jisté pozitivní napětí, které jako předpoklad interaktivnosti opodstatňuje její existenci. Otevírá jednu z možností komunikace člověka se současným světem hledáním řádu obsaženého v chaosu a zároveň představuje způsob komunikace sochaře s jeho okolím.“ (2009)

Marius Kotrba (1959–2011) je v širším povědomí vnímán především jako sochař osobitého rukopisu a autor řady výrazných realizací do veřejného prostoru. Jeho bronzové sochy Svatý Kryštof na olomouckém dálničním obchvatu, Spravedlnost na Moravském náměstí v Brně a Dobrý Pastýř na dálničním úseku Bělotín – Hranice na Moravě nebo pískovcová Loď v rožnovském parku jsou dnes nezpochybnitelná ikonická díla českého sochařství. Pokud se ale vrátíme do první poloviny osmdesátých let minulého století, kdy Kotrba vystavoval na legendárních neoficiálních Konfrontacích (1984–1986), setkáme se pouze s jeho malbami. Přitom je toto jeho rané tvůrčí období spjato se studiem sochařství na pražské Akademii výtvarných umění (1981–1987) a respektovaným pedagogickým vlivem Stanislava Hanzíka. Marius Kotrba podstoupil na počátku devadesátých let odvážné hledání vlastní autentické formy. Excentrické působení pražského prostředí zaměnil za možnost soustředěné práce v Rožnově pod Radhoštěm, rozhodl se nalézt pevný bod. Od té doby proběhla řada jeho výstav, byl četně oslovován k sochařským realizacím do městských exteriérů. Paralelně se věnoval výuce sochařství. Již v letech 1990–1992 působil jako odborný asistent u Huga Demartiniho na pražské AVU, roku 1993 vyučoval na Academie Minerva v holandském Groningenu. Od roku 1995 pedagogicky působil na Ostravské univerzitě – od roku 1996 vedl ateliér sochařství na Katedře výtvarné tvorby Pedagogické fakulty a od roku 1997 Katedru sochařství Fakulty umění, roku 1999 byl jmenován docentem a roku 2010 profesorem.

Osobitost sochařského výrazu Maria Kotrby spočívá ve velkorysé formě, lapidární stylizaci figur, plné plasticitě, klidném tvaru, ale jistém napětí v pohybovém gestu, v kompozici. V postavách vnímáme intenzivní přítomnost jakési vnitřní síly. Kotrbovým celoživotním tématem byla obecná hodnota lidství. Lidské figury často komponoval do vzájemné pohybové akce, jejich opakováním vytvářel prostorový rytmus, umocňoval význam vnitřní naléhavosti sestavy. Figury stavěl do vzájemnosti podpůrné i konfrontační. Stylizovaný tělesný tvar kombinoval i se stereometrickým objemem. Zatímco sochu spojoval s totálním a monumentálním charakterem, malbu vždy považoval za svobodnější výrazový prostředek, v němž si může dovolit i narativnost a žánrovistost. Na dramatičtěji pojatých obrazech se tak kromě lidských postav setkáváme s vlídnými andělskými bytostmi nebo útočnými psy. Obdobné výjevy nacházíme i na Kotrbových kolorovaných pálených hliněných a mramorových reliéfech nebo v četných kresebných souborech.

Návštěvníci výstavy mají možnost porovnat tvorbu otce a syna. V galerii 3. Etáž, která je od Brillovky vzdálena jen pár metrů se ve stejném čase koná výstava obrazů Tadeáše Kotrby.