Rožnov pod Radhoštěm, 5. 6. 2025 • Ve středu 11. června v 17 hodin bude zahájena výstava soch v městském parku s názvem Ostrov adaptace. Jedná se o společnou instalaci sochařů Ondřeje Filípka a Davida Turečka. Výstavu pořádá Téčko a zve Vás na vernisáž i na prohlídku vystavených objektů. Je to již šestá sochařská expozice v řadě. Sochy budou v parku volně přístupné do konce září.
„V letošním roce jsme oslovili rožnovského rodáka Ondřeje Filípka a Davida Turečka, oba absolventy pražské AVU. Sochy v parku budou vystaveny na jednom místě poblíž hudebního altánu. Autoři se rozhodli vytvořit instalaci pod širým nebem koncentrovanou na jednom místě. Vše se bude odehrávat na platformě z betonových panelů zabírající 72 metrů čtverečních,“ dodává Jakub Sobotka, ředitel Téčka, pořádající kulturní agentury.
„Nejde o prostor konfrontace, ale o vzájemné propojení prací a vytvoření celku, kde hlavním tématem je reflexe vnitřní psychologie a její formování pod vlivem vnějšího sociálního působení. Oba autoři svými sochami prostředí vytvářejí nebo prostředí ve svých sochách reflektují. Senzitivní modelace, nuancování výrazových možností materiálu, obsahová závažnost, hranice expresivní formy jsou základní charakteristiky jejich sochařského výrazu,“ popisuje koncepci výstavy kurátorka Iva Mladičová.
Ondřej Filípek pochází z Rožnova pod Radhoštěm a již řadu let působí nejen v oblasti sochařství, ale je i součástí progresivní české punkové scény. Jeho práce prostupuje reflexe neutěšeného stavu lidství současné doby. V sochách mu ale nejde o doslovnou demonstraci existenciálně tíživých obsahů. Figurálnost v jeho pojetí charakterizuje statická uzavřenost, torzovitost tělesných forem, jejichž hmotná nepřítomnost ale neznamená jejich významovou neexistenci, tlumení individuálního výrazu, jeho transformování do gesta, výmluvného tvaru, který stále nese napětí, udržuje živost.
„Je to ve výsledku akumulace nastřádaných vjemů, které se mě dotýkají a je pro mě přirozené je touto cestou ventilovat, zajímá mě psychologie žití, bytí, vztahů a smrti,“ upřesňuje Filípek.
David Tureček žije v Třeboni a s umisťováním soch v krajinném či městském prostoru má četné zkušenosti – jako charakteristický příklad můžeme uvést Kluka z Doubice, kdy osobní vzpomínku z vlastního dětství zpřítomňuje v kontextu sudetské historie kraje. Obecně jej zajímá psychologicky složité téma raného hledání individuální bytostné podstaty. Reflektuje dětskou tvárnost a s ní spojenou citlivost. Dotýká se psychologické problematiky transformace pudové roviny v citovou. Uvažuje o síle působení vrozených instinktivních nutkání. O procesech proměny duševního prostoru, které s sebou nesou rozpoznávání a zvědomování skrytých vrstev psychiky, což ale bývá silně problematizováno nejrůznějšími vlivy okolí.