Cesta nadaného kluka z Hutiska k VUS Ondráš Brno

Je možné stát se hudebním dramaturgem věhlasného souboru VUS Ondráš bez hudebního vzdělání? Ano. Martinu Kovářovi se to podařilo a plodná spolupráce trvá dodnes. A lze seskládat čistě adventní koncert bez koled? Opět zní ano. Jak na to se dozvíte v mém dalším podcastu s příjemným a skromným muzikantem, jehož jméno nám napovídá i o jeho hlavní profesi. Ať vás toto povídání a poslech rorátních písní hlouběji vtáhne do vzácného času adventu přeje Alena Čípová.

Mé jméno je Martin Kovář. Narodil jsem se v roce 1973 manželům Otakaru a Anastázii Kovářovýmjako jejich třetí dítě. Od útlého dětství jsem byl veden k hudbě, víře a práci. Od malička mě zajímaly technické věci a snad proto jsem vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou ve Vsetíně. Během dospívání jsem se učil na housle vrožnovské ZUŠ. Sám jsem se pak naučil na kontrabas, violu a kytaru. Jako malý jsem hrál v CM souboru Radhošť a v roce 1991 jsem byl u založení CM Soláň. Tam jsem působil do roku 2005 jako kontrabasista a následně violista. Po vystudování střední školy jsem chvíli pracoval ve zdejších rožnovských Strojírnách a v roce 1992 jsem narukoval na vojnu do Brna. Podařilo se mi dostat do Vojenského souboru písní a tanců Jánošík, který se po rozdělení republiky přejmenoval na VUS Ondráš. Strávil jsem tam krásných šest let, které byly pro mne velkým obohacením. Dalo by se říci, že jsem tam prožil takovou „ lidovou konzervatoř“. Zde jsem také začal psát své první hudební úpravy a měl jsem možnost nahlížet a učit se zblízka v rámci spolupráce se skvělými umělci, autory a interpretyjakými byli Jaroslav Jurášek, Jan Rokyta, Bohumil Smejkal, Luboš Holý, Jan Gajda aj.Našel jsem zde  přátele na celý život. Toto tělesomi umožnilo nejenom hrát a psát noty, ale také vytvářet dramaturgicky pořady, psát a realizovat scénáře,  zapojit do hudební režie některých CD….V roce 2000 jsem už jako externista působil v Ondráši jako dramaturg pro hudbu.V podstatě ta spolupráce v občasné podobě trvá doteď…

Po návratu domů z Brna jsem si vyřídil živnost a připojil jsem se k podnikání svého otce, který mi firmu postupně předal. Zabýváme se zpracováním nerezových materiálů, výrobou gastronomických zařízení, ale hlavně strojů (a potřeb) pro včelaře.
V roce 1999 jsem se oženil s Martinou Horváthovou a máme spolu čtyři krásné děti.
Od roku 2005 vedu chrámový smíšený sbor sv. Josefa v Hutisku-Solanci, který je nedílnou součástí liturgických zpěvů při bohoslužbách ve zdejším kostele. Se sborem pořádáme také pravidelné koncerty.
Jako muzikant jsem měl možnost podílet se na vzniku mnoha CD a to jak v roli interpreta, tak také hudebního upravovatele ( VUSOndráš, Soláň, Danaj,  Polajka  aj.) Zajímavou zkušeností pro mě byla také soutěž Zpěváček roku a soutěž dětských cimbálových muzik, kde jsem byl členem poroty.