Adventní povídání s bývalým rožnovským farářem Kamilem Obrem o věcech lidských i nadpozemských. Vzpomínky na noční fotbálek se zastupiteli města Rožnova, zamyšlení se nad cílem našeho pozemského putování a také poohlédnutí za dvaceti lety kněžství. Nitkou, která zpestří a protkne poslech, je barokní hudba v ukázkách Capelly Ornamentaty pod vedením cinkenisty Richarda Šedy z CD Ad Matrem venite. Pokojný čas přeje autorka pořadu Alena Čípová.
Moje jméno je Kamil Obr. Narodil jsem se v Prostějově v roce 1971 a své dětství a mládí jsem prožil v Ohrozimi – malé vesničce ležící deset km západně od Prostějova. Moje rodina je z obou stran věřící a tak jsem už jako osmiletý začal ministrovat a poznávat Boha a zároveň život v církvi.
Po ukončení základní školy jsem studoval na strojním učilišti v Prostějově, kde jsem roku 1990 odmaturoval. Několik měsíců nato jsem nastoupil základní vojenskou službu v Pardubicích. Tam jsem na letišti prožil 18 měsíců jako řidič a po návratu domů nastoupil do zaměstnání v podniku Agrozet – vyrábějícím zemědělské stroje. Na toto období asi dvou let, vzpomínám jako na jedno z nejkrásnějších ve svém životě. Byl to čas mládí, fyzické práce a zkušeností života v křesťanském společenství mládeže. Rád vzpomínám na hluboká přátelství a na obrovskou dynamiku té doby. V této porevoluční euforii se začínala rodit diecézní a celostátní setkání mládeže, ve kterých jsem byl aktivně zapojený. Postupem času v mém srdci začalo sílit Boží volání ke kněžství.
Roku 1994 jsem nastoupil do Teologického konviktu v Litoměřicích a po roce pak na Teologickou fakultu v Olomouci, kterou jsem ukončil v r. 2000. Po dvouleté jáhenské službě v Olomouci a znovu v konviktu v Litoměřicích jsem byl r. 2001 otcem arcibiskupem Janem vysvěcen na kněze. Mým prvním působištěm se staly Rajnochovice – malebná vesnička uprostřed Hostýnských vrchů – místo, které už v té době sedm roků sloužilo k setkávání mladých křesťanů olomoucké arcidiecéze. Po třech letech kaplanování jsem dostal samostatně farnost Osek nad Bečvou a k ní Prosenice a Dolní Újezd. Neohřál jsem se tam však dlouho a po roce jsem se vrátil znovu do Rajnochovic a přebral službu biskupského delegáta pro mládež v diecézi. Kromě dvou míst nazvaných Přístav a Archa, na které přijížděly poměrně v hojném počtu děti a mládež, jsem spravoval centrum v Olomouci a skrze něj se staral o kaplany pro mládež a jejich nebližší spolupracovníky ve všech děkanátech arcidiecéze. Mým úkolem také bylo podílet se na koordinaci pastorace mládeže na celostátní úrovni a chystat všechna velká setkání pro mladé lidi – jak tuzemská tak i ta zahraniční.
Aby všech možných služeb nebylo málo zůstával jsem až do září 2011 farářem farnosti Rajnochovice a měl tak podíl nejen na životě té nejmladší skupiny v církvi, ale i na klasickém farním životě.
Od roku 2011 jsem se stal farářem v Rožnově pod Radhoštěm a po dvou letech děkanem Valašskomeziříčského děkanátu. Od 1. 7. letošního roku mě o. arcibiskup Jan Graubner ustanovil administrátorem farnosti Hutisko.
Po sedmiletém působení v Rožnově p. R. se mojí novou farností stal Zlín, krajské město se dvěma farnostmi, přičemž mně byla přidělena správa farnosti Filipa a Jakuba. Zde zastávám také funkci děkana a na diecézní úrovni člena Kněžské rady.