AKTUÁLNÍ PROGRAM

Mikael Ericsson je violoncellista švédského původu spojený od 80. let s Prahou.
Pochází ze švédského města Arvika, ležícího na středozápadě země v provincii Värmland. Je z hudební rodiny, jeho otec byl klavíristou, hudebním pedagogem a organizátorem mezinárodních hudebních kurzů. Bratr je houslistou.
Na violoncello začal hrát v útlém věku od sedmi let pod dohledem známého dánského pedagoga Hanse Erika Deckerta. Později studoval hru na violoncello pod vedením uznávaného violoncellisty Erlinga Bløndal-Bengtssona, v letech 1968 až 1971 nejprve na výběrové hudební škole švédského rozhlasu na zámku Edsberg nedaleko Stockholmu a posléze v letech 1971 až 1972 na Královské dánské hudební akademii v Kodani. Absolvoval mistrovské kurzy v Mont Orfordu v Kanadě u francouzského violoncellisty Guy Fallota roku 1969 a v Kodani u světoznámého violoncellisty, Američana ruského původu, Gregora Pitagorského v roce 1971.
V letech 1962 až 1972 se účastnil interpretačních kurzů, které v Arviku pořádal Josef Vlach ve spolupráci s jeho otcem. Přátelství s Josefem Vlachem ho přivedlo roku 1972 ke studiu na Akademii múzických umění v Praze, kde studoval hru na violoncello u profesora Josefa Chuchra a komorní hru u docenta Josefa Vlacha. V roce 1978 se stal finalistou mezinárodní soutěže Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě a roku 1980 zvítězil na Pražském jaru, kde získal cenu za nejlepší interpretaci soudobé české skladby.
Od roku 1976 je řadovým členem i sólistou Českého komorního orchestru. Jako sólista dále koncertoval s mnoha významnými českými orchestry (např. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Janáčkova filharmonie Ostrava, Slovenská filharmonie, Pražský komorní orchestr bez dirigenta, Filharmonie Brno) a s četnými zahraničními orchestry v Německu, Maďarsku a Polsku. Se Stockholmským rozhlasovým orchestrem podnikl turné po Švédsku a s Českým komorním orchestrem po Španělsku. Spolupracoval s řadou známých dirigentů (Herbert Blomstedt, Aram Iljič Chačaturjan, Libor Pešek, Josef Vlach, Vladimír Válek, Ondřej Kukal), jako doprovod měl mnohé známé klavíristy (Josef Hála, Ivan Klánský, Jenö Jandó, Oliver Triendl, Adolf Wiklund).
Uskutečnil premiéry některých skladeb soudobých autorů (Viktor Kalabis, Štěpán Koníček, Ondřej Kukal, Zdeněk Lukáš, Jiří Laburda, Alois Piňos). Dále nahrál sonáty pro violoncello a klavír od Sergeje Rachmaninova a Edvarda Griega, sonáty Luigi Boccheriniho pro violoncello a cembalo a skladby pro violoncello a klavír Bohuslava Martinů. Natáčel pro rozhlasové stanice v ČR, Německu i ve Švédsku, spolupracoval s českou a švédskou televizí.
Se svou manželkou houslistkou Janou Vlachovou založil v roce 1977 komorní Duo Vlachová--Ericsson, s kterým mimo koncertní vystupování nahráli i několik CD s hudbou Arthura Honeggera, Bohuslava Martinů a Maurice Ravela, natáčeli také skladby starých mistrů (Josef Rejcha, Karel Stamic). V roce 1982 sestavil s manželkou Nové Vlachovo kvarteto, které v roce 1995 změnilo název na Vlachovo kvarteto Praha, v němž hrají dodnes.
Mimo hraní v Českém komorním orchestru, sólovém vystupování a hře v kvartetu ještě působí v triu Serioso, kde hraje s manželkou Janou Vlachovou (housle) a Karlem Stadtherrem (viola) a dále vystupuje v klavírním kvartetu Ad Libitum, kde na klavír hraje Helena Suchárová-Weiser.
Věnuje se i pedagogické činnosti. Vedl mezinárodní kurzy sólové i komorní hry a semináře na hudebních školách ve Švédsku i Spojených státech. V letech 2006 až 2010 vyučoval na konzervatoři v Plzni a od roku 2010 je pedagogem na Akademii múzických umění v Praze.
Počet jím nahraných skladeb je úctyhodný, nahrává sólově, v duetu, s kvartetem i v různých sestavách, včetně velkých orchestrů. Zde je výběr z jeho nahrávek (Diskografie), Mikael Ericsson v Českém hudebním slovníku osob a institucí

MgA. Daniel Jun studoval klavírní hru na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži ve třídě MgA. Vandy Jandové v letech 2006-2012. V dubnu 2012 absolvoval konzervatoř klavírním koncertem č. 1 Es dur Ference Liszta za doprovodu Symfonického orchestru Konzervatoře P. J. Vejvanovského pod taktovkou MgA. Viktora Kozánka. V říjnu 2012 nastoupil na HF JAMU v Brně do klavírní třídy prof. Aleny Vlasákové, v létě 2018 tato studia absolvoval završením magisterského dvojitého oboru Hra na klavír a klavírní pedagogika.
Již řadu let se věnuje pravidelné koncertní činnosti, od roku 2005 má na kontě několik set koncertních vystoupení v České republice i v zahraničí. Např. v březnu 2012 provedl v Lipsku Lisztovu Sonátu h moll a další vrcholná díla klavírní literatury na koncertě věnovaném zemřelým osobnostem Opery Lipsko. Koncerty zpravidla provází slovem, čímž se snaží zejména artificiální hudbu přiblížit širším posluchačským kruhům. Na řadu pódií se pravidelně vrací, součástí jeho koncertní činnosti jsou i edukační koncerty. Věnuje se intenzivně také komorní hudbě, např. ve spolupráci s violoncellisty Mikaelem Ericssonem, Petrem Mašlaněm či s violistou a skladatelem Jiřím Kabátem.
Na JAMU v Brně působil již od roku 2007 jako studijní model klavírního oddělení a účastní se při svém studiu také masterclassů s dalšími významnými českými i zahraničními pianisty, např. Janem Jiraským, Ivanem Klánským, Karlem Košárkem, Jonathanem Anerem (Německo), Aleksandrou Radosavljevic (Bosna a Hercegovina), Jánisem Maleckisem (Litva), Otto Niederdorferem (Rakousko), Avnerem Aradem (USA/Izrael), Hakonem Austbem (Norsko), Vasily Lobanovem (Rusko) a dalšími.
V průběhu svého dosavadního uměleckého vývoje získal také různá ocenění na mezinárodních interpretačních soutěžích. V březnu 2010 se stal finalistou 29. ročníku Mezinárodní klavírní soutěže Bedřicha Smetany v Plzni. V dubnu 2014 získal 2. cenu na 2. ročníku mezinárodní klavírní soutěže „Notes In Harmony“ v italské Bettoně (prov. Perugia). V květnu 2014 získal 2. cenu na 16. ročníku mezinárodní hudební soutěže EUTERPE, která se konala v Coratu (provincie Bari, Itálie). V červnu 2015 získal 3. cenu na 5. ročníku mezinárodní soutěže „Youth Academy Award“ v Římě. Momentálně se plně věnuje koncertní činnosti a působí také jako soukromý lektor klavírní hry.

Také máte doma svůj nebo babiččin památníček plný vzpomínek? Musica dolce vita vám přináší “LÍSTKY DO PAMÁTNÍKU ” , program plný krásné hudby našich klasiků počínaje F. Škroupem, B. Smetanou, či A.Dvořákem k významným  skladatelům 20. století. 

Kromě skvostů české hudby( Smetanova Vltava nebo Luisina polka,  Dvořákovy písně, či známý Valčík D dur) si vyslechneme i Blodkovo Andante cantabile, písně L. Janáčka a B. Martinů, ale též skladby tvůrců minulého století (Novák, Folprecht,).

Program bude ozvláštněn citacemi z knih známé herečky,spisovatelky a malířky Ivy Hüttnerové, jíž doba počátku minulého století přímo učarovala.

Oslavme 100. výročí vzniku republiky nádhernou českou  hudbou, ale i humorným pohledem do života našich prababiček.

K opravdovému obnovení činnosti Tanga došlo až roku 2007, kdy se až do dnešní doby ustálila sestava MI (zpěv, kytara, sampler), Hana Gasseldorferová (bicí, zpěv), David Pavlík (kytara) a Martin Ivan (baskytara). Vychází nová alba Tango 2008 s remaky starších písní a Boom (2009) s novým materiálem. Tato sestava vydává rovněž dvě samostatná alba: Bez identity (2010) jako Hanka a Imrich Band a Svět 60 jako Imrichovo sólové album. Roku 2014 vychází další remakové album Tango 2014, s remaky starých vyznačující se novými zvuky kláves a samply v aranžích, v nichž hraje kapela svůj repertoár dodnes (píseň Rikšou otextoval frontman Hudby Praha Michal Ambrož). Poslední album Poprvé (2017), pojmenované jednak po titulní vypalovačce a jednak po kapele, která chvíli fungovala po Imrichově odchodu z Abraxasu, přináší dvanáct zbrusu nových písní. Křest se odehrál 11. října v klubu Rock Café.

Aby toho nebylo málo, Imrich si založil ještě skupinu Rammstein Revival. „Rammstein Revival je podobný Tangu i další muzice, co jsem dělal dřív,“ vysvětluje zpěvák: „Metalový Alarm, rockové Tango nebo elektronická Tekkknofactory – když se tyto styly spojily, tak mi z toho vyšel Rammstein; zpěvák si musí udržovat ten svůj vnitřní orgán, hlasivky, a tak si každé ráno dávám takovou rozcvičovací dvacetiminutovku – začínám hlubokým hlasem a Rammsteinem si vždycky nahazuji hlas. Po čase jsem zjistil, že už ty Rammsteiny vlastně znám nazpaměť – a bylo!“ Míra Imrich je zpěvák a hudebník s obrovským žánrovým záběrem, který se nebojí pustit do sebedivočejších projektů a zároveň jde do všeho poctivě a naplno. A z jeho hudby je to všechno také opravdu znát!

Na koncertě zzaní tyto písničky:

JDEME DO HOR
NA ŠIKMÉ PLOŠE
CO S TÍM SKLEM
OBYČEJNEJ SVĚT
KAŽDÝ DEN JE TO JINAK
KAREL DROGY NEBERE
KING KONG
CHTĚLAS TO VIDĚT
NEKONEČNÝ BOOGIE
NĚMEJ ŘEČNÍK
POMALÁ
NOTORIK
POŠLI MNE SVÝ VIDEO
PTÁCI
JAK SE MÁTE
BÁJEČNEJ ŽIVOT
POŠLI  MĚ SVÝ VIDEO
MUŽ STROJ

Indi Stivín

Indi Stivín je v současnosti nejúspěšnější český kontrabasista. Nikdo jiný se nemůže pochlubit tolika vítězstvími na mezinárodních interpretačních soutěžích jako právě on. Možná proto, že pochází z hudební rodiny, dokáže rozeznít všechny smyčcové nástroje. A přestože miluje housle, které studuje na Pražské konzervatoři u věhlasného prof. Jaroslava Foltýna, jeho osudem se stal kontrabas. On sám o svém širokém hudebním záběru říká: "Housle mi velmi pomáhají při sólové hře na kontrabas. Když hraji například Mendelssohnův houslový koncert, okamžitě ten zvuk i techniku hry aplikuji na kontrabas. Mnoho věcí je považováno na kontrabas za nehratelné, ale když si je zahrajete na housle, najednou objevíte způsob, jak se dá zahrát všechno. Často si lidé myslí, že když hrajete na víc nástrojů, ty si navzájem konkurují či dokonce překážejí, ale pravý opak je pravdou. Hraní na další nástroj vám dodá nadhled, velkou svobodu a obrovskou radost, jako by to dodalo do hudby i do života tu správnou jiskru, šarm a vtip. Všem to mohu jen doporučit. Pokud hrajete na nějaký hudební nástroj, přidejte si další, jakýkoliv, a uvidíte sami, co se bude dít. A i kdyby se vám ostatní smáli, vydržte. Je to geniálně jednoduché, jako když se naučíte více jazyků. Otevře se vám celý nový svět."

Indi Stivín je už od raného mládí považován za největší naději českého kontrabasu. Jeho výkony nemají v Čechách u kontrabasisty obdoby, jeho zpěvný zvuk vás okamžitě přesvědčí o tom, že kontrabas dokáže být famózní sólový nástroj. Jako jediný kontrabasista se probojoval do finále Eurovize 2018 ve Velké Británii a jeho skladbu "Bohemia" pro kontrabas a orchestr vybrali BBC Skotští symfonikové pro finálový večer této soutěže. Jako sólista vystupoval s mnoha orchestry, ve Švýcarsku získala jeho nahrávka koncertu Carla Ditterse pro kontrabas a orchestr cenu Viktora Dijona Montetona, v Polsku získal titul Kontrabasová osobnost roku, v Německu se stal nejmladším laureátem v historii Mezinárodní interpretační soutěže Markneukirchen. V minulém roce jeho recitál zařadilo do programu "Pražské jaro". Indi Stivín ale neustrnul pouze u interpretačního umění, dívá se mnohem dál do budoucnosti.

Založil vlastní komorní orchestr Collegium Stivinum, který je složen z mladých talentovaných hudebníků nové generace. Collegium Indiho Stivína si klade za cíl dokázat, že vážná hudba nepatří pouze do minulosti, ale je to stále žijící organismus, který se dynamicky vyvíjí. Chce přiblížit posluchačům hudbu jak slavných, tak méně známých starých mistrů i představit díla komponovaná v současnosti a dělá to takovým způsobem, že dokáže zaujmout nejen milovníky vážné hudby, ale i generaci těch nejmladších.

Na svých sólových recitálech vystupuje Indi Stivín s klavíristkou Alicí Springs, která ho doprovází od roku 2011 nejen na koncertních vystoupeních, ale také na mezinárodních soutěžích. Společně zvítězili na mnoha interpretačních soutěžích a festivalech. Když se Indi stal absolutním vítězem mezinárodní soutěže PRO BOHEMIA v Ostravě v roce 2015, i Alici Springs jako jeho klavíristce byla udělena cena odborné poroty za klavírní doprovod. Stejný úspěch zažili společně v následujících letech v Německu a v Polsku. Alice Springs hraje skladby Indiho Stivína často zpaměti, bez not, což je u klavírních korepetitorů ve vážné hudbě naprosto ojedinělé. Sama vysvětluje tuto svou přípravu touhou být sólistovi a v tomto případě i skladatelovi ještě blíže a radostí sledovat každý jeho pohyb či změnu výrazu. Indi Stivín a Alice Springs tak působí na diváky a posluchače jako jeden organický celek v dokonalé harmonii a ideální symbióze.

„Je evidentní, že inspirační podněty vycházející z každého člena souboru se přenášejí dál a tvoří narůstající spirálu kouzel a navíc zkrášlují každou frázi. Potom je to láska ke zvuku a touha okamžitě souznět, ba i přímo proniknout do nálady okolních hlasů. Když je technika samozřejmostí, intonace dokonalá, uvolněnost pohybů i držení nástroje ekonomické, přijde následně viditelná radost ze hry, která se dále přenáší.“ (operaplus.cz, Libor Nováček senior, 7. 11. 2015)

Všichni tři členové Lobkowicz Tria jsou uznávaní sólisté a komorní hráči. Zkušenosti z mnohých pódií v tuzemsku i v zahraničí využil soubor na mezinárodní soutěži Johannese Brahmse v rakouském Pörtschachu, kde získal v září 2014 první cenu a cenu publika. Lobkowicz Trio je také laureátem Dvořákovy mezinárodní soutěže v Praze. Soubor vystoupí v této a příští sezóně na prestižních festivalech v Rakousku a Itálii. Díky své souhře, přesvědčivé interpretaci, precizní technické úrovni a vytříbené intonaci si soubor získává uznání publika i odborné veřejnosti. Lobkowicz trio konzultuje s předními českými umělci, jako je prof. Ivan Klánský, prof. Miroslav Petráš nebo prof. Pavel Hůla.

Název souboru poukazuje na tradiční propojení rodu Lobkowiczů a mnoha skladatelů osmnáctého a devatenáctého století. Ludwig van Beethoven věnoval Lobkowiczům Trojkoncert pro klavír, housle, violoncello a orchestr, který patří k vrcholům triového repertoáru. Svolení používat tento vznešený název dostal ansámbl od pana Jaroslava Lobkowicze.

Jan Mráček (* 1991)

Jan Mráček patří přes své mládí k nejúspěšnějším českým houslistům. Jeho kariéra nabrala jasný směr po vítězství v Mezinárodní interpretační soutěži Pražského jara v roce 2010. Od té doby koncertuje v ČR i v zahraničí. Naprosto přelomovým se pro Jana Mráčka stalo září 2014. V rozmezí pouhých tří týdnů vyhrál nejprve jako člen Lobkowicz Tria Mezinárodní soutěž Johannese Brahmse v rakouském Poertschachu a Mezinárodní soutěž Fritze Kreislera ve Vídni. Tento úspěch mu přinesl pozvání na mnoho pódií v Evropě a v Asii.

Jan Mráček je stálým sólistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Vystupuje s většinou českých profesionálních orchestrů, jako například Komorní filharmonie Pardubice, Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Filharmonie Hradec Králové, Filharmonie Plzeň, Český národní symfonický orchestr a Barocco sempre giovanne. Spolupracoval s dirigenty, jako je Tomáš Brauner, Radek Baborák, Ondrej Lenárd.

Vystudoval Pražskou konzervatoř ve třídě prof. Jiřího Fišera a v současné době studuje na Akademie für Musik und Darstellende Kunst Vídeň ve třídě koncertního mistra Vídeňských symfoniků prof. Jana Pospíchala. Zúčastnil se mistrovských kurzů světově známého houslisty a dirigenta Maxima Vengerova, pod jehož taktovkou si zahrál Mendelssohnův dvojkoncert d moll. Jan Mráček je také vítězem interpretačních kurzů Václava Hudečka v Luhačovicích, kde od roku 2013 působí jako asistent Václava Hudečka.

Ivan Vokáč (*1987)

Ivan Vokáč patří k předním českým violoncellistům. Během studií zvítězil v mnoha mezinárodních soutěžích a svůj mimořádný talent a interpretační umění prokázal na slavnostním koncertě k výročí založení Pražské konzervatoře v roce 2008. Pro tuto mimořádnou událost byl vybrán na základě celoškolního konkurzu. Koncert byl vysílán Českou televizí a Českým rozhlasem. Od té doby vystoupil jako sólista na mnoha koncertech v ČR i v zahraničí. V roce 2013 se stal vítězem Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka v Brně. S houslistou Jakubem Junkem zvítězili na soutěži Concertino Praga v roce 2006 a Česká televize o nich natočila dokument. Účastnil se mezinárodních violoncellových kurzů Kronberg Akademy v Německu (Steven Isserlis, Boris Pergamenščikov), International Music Academy v Plzni (Rafael Wallfish) a též kurzů komorní hry ve Weikersheimu (Artemis Quartet, Ralph Gothoni aj.).

Ivan je pro svou hudební inteligenci a výjimečnou sensitivitu velice uznávaným a vyhledávaným komorním hráčem. Je členem Lobkowicz Tria, Prague Cello Quartet, vystupuje s předními umělci, jako je například pedagog pražské AMU a primárius Wihanova kvarteta Leoš Čepický. Vystoupil na pódiích ve většině evropských zemí.

Lukáš Klánský (*1989)

Lukáš Klánský patří k nejvýznamnějším a nejžádanějším českým klavíristům mladé generace. Díky oceněním na mnoha mezinárodních soutěžích a úspěšným vystoupením na festivalech v ČR, ale i v Evropě se stal jak vyhledávaným sólistou, tak komorním hráčem. V roce 2014 získal jako člen Lobkowicz Tria první cenu na Mezinárodní soutěži Johannese Brahmse v rakouském Portschachu.

Lukáš se narodil v Praze. Od pěti let byl žákem prof. Růženy Učňové v Hudební škole hlavního města Prahy. V letech 2004-2010 studoval na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Evy Boguniové. V současnosti studuje v pátém ročníku pražské HAMU ve třídě svého otce, prof. Ivana Klánského. Lukáš je laureátem mnoha mezinárodních soutěží (EPTA 2002, Agropolli 2003, Karl Drechsel fordepreise 2007, Beethovenův Hradec 2007, Inernational Rotary Piano Competition 2012, Darmstadt Chopin International Wettbewerb 2013).

Vystupuje s předními českými orchestry (Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Hradec Králové, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Český národní symfonický orchestr, Barocco sempre giovanne) a s dirigenty, jako jsou Libor Pešek, Andrea Sebastian Weiser, Jan Kučera, nebo Istvan Denes. Koncertuje v ČR, SR, Německu, Švýcarsku, Francii, Itálii, Belgii, Nizozemsku, Chorvatsku, Slovinsku, Polsku, Turecku a Jihoafrické republice. Publiku v ČR se představil na festivalech, jako je Pražské jaro, Světová klavírní tvorba, Svátky hudby Václava Hudečka, Talichův Beroun, nebo v Českém spolku pro komorní hudbu.

Je členem úspěšného Lobkowicz Tria (Jan Mráček – housle, Ivan Vokáč – violoncello). Pravidelně koncertuje s předními českými umělci, jako například Václav Hudeček, Kateřina Javůrková, nebo světově proslulé Pražákovo kvarteto.

Jan Adamus patří k významným osobnostem současné klasické hudby. Jeho činnost směřuje od hry na hoboj, přes dirigování až k hudební vědě. V roce 1977 zazářil v soutěži Pražského jara, kde obdržel první cenu ve hře na hoboj. Prvenství v této soutěži mu otevřelo cestu na významná evropská i světová pódia. Koncertoval např. v Salzburgu (Festspielhaus), v Mnichově (Am Gasteig), v Norimberku (Meistersingerhalle), ve Španělsku, na Kubě, ve Spojených arabských Emirátech atd. Spolu s Josefem Sukem vystoupil v Rudolfinu ve Dvořákově síni na Mezinárodním festivalu Pražské jaro. Rovněž s Josefem Sukem natočil vůbec první CD v tehdejším Československu.                                V současnosti se Jan Adamus věnuje také dirigování. Je také činný v oblasti organizování koncertů - v roce 2013 působil jako umělecký ředitel „Festivalu Mitte Europa“. Jeho vědecko-objevitelská činnost našla uplatnění ve vydavatelství „Edition Kunzelmann“ ve Švýcarsku, kde vyšly tiskem Hobojové koncerty Carlo Besozziho a Josefa Rejchy.

Irena Chřibková náleží mezi nejvýraznější české varhaníky své generace. Jako titulární varhanice a ředitelka kůru baziliky sv. Jakuba v Praze zde založila v roce 1996 Mezinárodní varhanní festival a další cykly. Během jejího takřka  pětadvacetiletého působení u největších pražských varhan se staly velmi známé a oblíbené její nedělní svatojakubské půlhodinky varhanní duchovní hudby. Po studiích na kroměřížské konzervatoři, pražské AMU a v Paříži absolvovala úspěšně několik interpretačních soutěží, které nastartovaly její uměleckou kariéru. Koncertuje v celé Evropě, Japonsku, Rusku, Izraeli a USA. Programy jejich koncertů zahrnují bohatou varhanní literaturu od baroka po současnost. Samozřejmostí jejich vystoupení je tvorba J. S. Bacha a česká varhanní literatura v celé své šíři. Recenzenti koncertů zvlášť oceňují interpretčinu a vynalézavou dramaturgii, svrchovanou virtuozitu provedení, barvitou registraci a dokonalou vyzrálost projevu. Spolupracuje s předními zpěváky a instrumentalisty. Její diskografie obsahuje především skladby české a francouzské varhanní literatury. Má řadu rozhlasových i televizních nahrávek. Po pětiletém pedagogickém působení na Konzervatoři P. J. Vejvanovského (1988-1994) a Konzervatoři Evangelické akademie (1991-1994) v Kroměříži, nyní vyučuje v Praze. Zasedá v porotách varhanních soutěží a vede interpretační kursy. Je předsedkyní Nadačního fondu Sancti Jacobi Organum.

Mgr. Jindřiška Růžičková - malíř, grafik, pedagog

Narozena 18. 4. 1948 v Orlové – Lutyni. Vystudovala jazyk český a výtvarnou výchovu na PF v Ostravě, dějiny umění u doc. PhDr. Petra Holého, Dr., malbu, kresbu a grafiku u akademických malířů Bajgara, Ruska, Kučery a Varmuži. Již během studia vystavovala se svým profesorem Jindřichem Bajgarem, její práce zvítězila v celonárodní soutěži vysokých škol.

Po absolutoriu se soustavně věnuje výtvarné tvorbě, pedagogické činnosti a rodině; vychovala pět dětí. Do r. 2012 působila na Gymnáziu a SOŠ v Orlové. V r. 2007 – získala ocenění Výrazná pedagogická osobnost. Její studenti byli úspěšní na celostátních i mezinárodních soutěžích. Každoročně realizuje samostatné výstavy, letos vystavovala v Praze na Portheimce v Dienzehoferově paláci. Podílela se na skupinových výstavách, plenérech a malířských sympoziích v ČR, Polsku a Slovensku.

Citace ze Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců,

PhDr. Ondřej Vorel, ArtD. – z úvodního slova z vernisáže:

Její kresby a grafiky nesou znaky poetického malířství. Řeší problém vytvoření simultánního obrazu, v němž spojuje prvky figurativní i nefigurativní, iluzivní i znakové v jednotě prostoupené poezií poetického malířství a humanismu. Druhým důležitým znakem jejích prací je symbol, pomocí něhož autorka předkládá svět svých představ a vizí. Obrací-li se k vnějšímu světu, chápe jej jako zahradu symbolů, z nichž každý má hlubší význam. Zvláště poslední práce jsou obohaceny o nový rozměr tajemství, svět přestává být vysvětlitelný racionálně, stává se uchopitelným intuicí, imaginací a citem. Práce tvoří v kontinuitě cykly, které jsou odrazem existenciálního pocitu člověka postmoderní doby – např. Mezi vznikem a zánikem, Hledání řádu v chaosu atd. 

Na začátku své tvorby se autorka více inspirovala krajinou, dopracovala se však postupně k monumentalizaci a stylizaci, vznikají strukturálně bohaté dramatické malby, vyjadřující spíše chlapský přístup. Pro její malířskou tvorbu je typický expresivní rukopis vášnivého tvůrce. Hlavním nositelem výrazu je formální jednota děl, podtržena zcela individuálním přístupem, kde zdrojem inspirace je podvědomí autorky. Tím kontinuálně navazuje na celou generaci české surrealistické tvorby 20. století, reprezentované osobnostmi, jako je Štýrský, Toyen, Šíma, Muzika, Mikuláš Medek či v současnosti Jan Švangmajer. Směřuje k tzv. absolutnímu surrealismu, s charakterem nefigurativního malířství.
Jestliže se pokusím objasnit kořeny a směr vývoje mé tvorby, docházím k  diferenciaci tří záchytných bodů:

1. Jde o expresivní a silně emocionální reakce na vše negativní, co mě osobně, ale také celou společnost, potkává. Snažím se vizuálními prostředky vyřešit hledání identity člověka, jeho existenciální problémy. Figurální i nefigurální obrazy jsou pro mě formou katarze od všeho negativního.

2. Člověk 21. století ztrácí základní životní jistoty. Hledám z temného a nejistého světa východisko – symbolicky vyjádřeno: světlo. Často tedy řeším úlohu světla v temném a imaginativním prostoru, oslovuje mě napětí, které tak vzniká. Mou inspirací jsou také přírodní tvary – kameny, stromy, dřevo – abstrahované symboly úzkého propojení člověka s přírodou, jednou z posledních jistot našeho bytí.

3. Doba, ve které žijeme, stále více akceleruje a přináší stále více chaosu. Vzniká otázka, zda naše civilizace chaos jen přináší, nebo se ho snaží překonávat. Tento problém plný protikladů je pro mě silně inspirativní. Mnoho mých prací vzniklo jako hledání řádu v chaosu, těší mě a současně obohacuje dávat chaosu náhodných linií a skvrn řád, najít nové možnosti sdělení. Chaos funguje nevyzpytatelně, povzbuzuje mou imaginaci, náhle se odkrývají netušené možnosti a propojení významů, dosud latentních. Vzniklé práce směřují k expresivní nebo geometrické abstrakci.

Shrnutí: kresba, malba, grafika, tedy malířská tvorba, znamenají pro mě opěrný bod, který je důležitou součástí mého života.