AKTUÁLNÍ PROGRAM

Mgr. Jindřiška Růžičková - malíř, grafik, pedagog

Narozena 18. 4. 1948 v Orlové – Lutyni. Vystudovala jazyk český a výtvarnou výchovu na PF v Ostravě, dějiny umění u doc. PhDr. Petra Holého, Dr., malbu, kresbu a grafiku u akademických malířů Bajgara, Ruska, Kučery a Varmuži. Již během studia vystavovala se svým profesorem Jindřichem Bajgarem, její práce zvítězila v celonárodní soutěži vysokých škol.

Po absolutoriu se soustavně věnuje výtvarné tvorbě, pedagogické činnosti a rodině; vychovala pět dětí. Do r. 2012 působila na Gymnáziu a SOŠ v Orlové. V r. 2007 – získala ocenění Výrazná pedagogická osobnost. Její studenti byli úspěšní na celostátních i mezinárodních soutěžích. Každoročně realizuje samostatné výstavy, letos vystavovala v Praze na Portheimce v Dienzehoferově paláci. Podílela se na skupinových výstavách, plenérech a malířských sympoziích v ČR, Polsku a Slovensku.

Citace ze Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců,

PhDr. Ondřej Vorel, ArtD. – z úvodního slova z vernisáže:

Její kresby a grafiky nesou znaky poetického malířství. Řeší problém vytvoření simultánního obrazu, v němž spojuje prvky figurativní i nefigurativní, iluzivní i znakové v jednotě prostoupené poezií poetického malířství a humanismu. Druhým důležitým znakem jejích prací je symbol, pomocí něhož autorka předkládá svět svých představ a vizí. Obrací-li se k vnějšímu světu, chápe jej jako zahradu symbolů, z nichž každý má hlubší význam. Zvláště poslední práce jsou obohaceny o nový rozměr tajemství, svět přestává být vysvětlitelný racionálně, stává se uchopitelným intuicí, imaginací a citem. Práce tvoří v kontinuitě cykly, které jsou odrazem existenciálního pocitu člověka postmoderní doby – např. Mezi vznikem a zánikem, Hledání řádu v chaosu atd. 

Na začátku své tvorby se autorka více inspirovala krajinou, dopracovala se však postupně k monumentalizaci a stylizaci, vznikají strukturálně bohaté dramatické malby, vyjadřující spíše chlapský přístup. Pro její malířskou tvorbu je typický expresivní rukopis vášnivého tvůrce. Hlavním nositelem výrazu je formální jednota děl, podtržena zcela individuálním přístupem, kde zdrojem inspirace je podvědomí autorky. Tím kontinuálně navazuje na celou generaci české surrealistické tvorby 20. století, reprezentované osobnostmi, jako je Štýrský, Toyen, Šíma, Muzika, Mikuláš Medek či v současnosti Jan Švangmajer. Směřuje k tzv. absolutnímu surrealismu, s charakterem nefigurativního malířství.
Jestliže se pokusím objasnit kořeny a směr vývoje mé tvorby, docházím k  diferenciaci tří záchytných bodů:

1. Jde o expresivní a silně emocionální reakce na vše negativní, co mě osobně, ale také celou společnost, potkává. Snažím se vizuálními prostředky vyřešit hledání identity člověka, jeho existenciální problémy. Figurální i nefigurální obrazy jsou pro mě formou katarze od všeho negativního.

2. Člověk 21. století ztrácí základní životní jistoty. Hledám z temného a nejistého světa východisko – symbolicky vyjádřeno: světlo. Často tedy řeším úlohu světla v temném a imaginativním prostoru, oslovuje mě napětí, které tak vzniká. Mou inspirací jsou také přírodní tvary – kameny, stromy, dřevo – abstrahované symboly úzkého propojení člověka s přírodou, jednou z posledních jistot našeho bytí.

3. Doba, ve které žijeme, stále více akceleruje a přináší stále více chaosu. Vzniká otázka, zda naše civilizace chaos jen přináší, nebo se ho snaží překonávat. Tento problém plný protikladů je pro mě silně inspirativní. Mnoho mých prací vzniklo jako hledání řádu v chaosu, těší mě a současně obohacuje dávat chaosu náhodných linií a skvrn řád, najít nové možnosti sdělení. Chaos funguje nevyzpytatelně, povzbuzuje mou imaginaci, náhle se odkrývají netušené možnosti a propojení významů, dosud latentních. Vzniklé práce směřují k expresivní nebo geometrické abstrakci.

Shrnutí: kresba, malba, grafika, tedy malířská tvorba, znamenají pro mě opěrný bod, který je důležitou součástí mého života. 

MARKÉTA IRGLOVÁ

Neuvěřitelná pouť Markéty Irglové pokračuje.

Markéta Irglová si jde svou cestou. A nikam nespěchá. Po oscarovém úspěchu prožila dva roky koncertování po celé zeměkouli, s Glenem Hansardem ve formaci Swell Season odehrála několik stovek koncertů. Na své debutové album ANAR (2011) navázala o tři roky později projektem MUNA (2014). Jako doprovodná zpěvačka absolvovala dvě turné s americkou kultovní kapelou Iron and Wine, nazpívala řadu duetů s českými i zahraničními umělci (Glen Hansard, Damien Rice, Svavar Knútur, František Segrado nebo Thom Artway), napsala a nahrála hudbu k filmovému projektu Poslední z Aporveru. Spolupracovala také na několika divadelních projektech na Islandu a ve Spojených státech. Se svým filmovým partnerem Glenem Hansardem i nadále příležitostně vystupuje a spolupracuje při realizaci jeho hudebních projektů a na jeho turné. Tři roky žila v Irsku, dva v New Yorku a před šesti lety se její neuvěřitelná pouť zastavila u břehů ledového ostrova v Atlantickém oceánu – na Islandu. Zde se také stala trojnásobnou maminkou. Markétina hudební tvorba je postavena na dominantní klavírní melodice a nezaměnitelném pěveckém projevu. Po kytaře sahá výjimečně. Vystupuje velmi zřídka, ale každý její koncert je pro posluchače zážitkem. Její vystoupení nabízejí takřka výhradně její původní tvorbu, posluchači se ale dočkají i písní z kultovního snímku Once, odkud pochází Oscarem oceněná skladba Falling Slowly. Rožnovský koncert 10. srpna v rámci Valašského folkrockování bude po delší době prvním samostatným vystoupením Markéty Irglové v České republice, během kterého budou představeny i písně z připravovaného třetího alba.

BARBORA POLÁKOVÁ

Dvě řadová alba (obě v produkci renomovaného Jana P. Muchowa), hity jako Kráva, Nafrněná nebo Po válce, tři Ceny Anděl a další tři nominace v letošním roce 2018 z čehož dva Anděly akademici Barboře Polákové udělili za její druhou desku ZE.MĚ. S albem, na kterém se podíleli i její kapelník a klávesista David Hlaváč a producent Jan P. Muchow, zvítězila v kategorii Sólová interpretka. Společně s Jakubem Machalou převzala i cenu za režii klipu k písni 2-8-5. Další ocenění (hlasování veřejnosti) získala v anketě Žebřík - Zpěvačka roku 2018 a 3. místo za klip 2-8-5.
Zlatá a Platinová deska Supraphonu, několikrát po sobě vyprodaná Malostranská beseda i Lucerna Music Bar a řada dalších koncertů – to je ve stručnosti hudební kariéra Barbory Polákové, úspěšné zpěvačky a také herečky (mj. Kvarteto, Kráska v nesnázích, Marta a Věra... aj.).
Ať už je to její první hit Kráva, protestsong s Davidem Kollerem Sami nebo aktuální písně z druhého řadového alba ZE.MĚ Poláková u fanoušků i kritiky boduje moderním popovým zvukem a svébytnou poetikou, která se vymyká všem kategoriím a na domácí scéně jen stěží hledá konkurenci. Nečekaná spojení, hravost, ale i lehkost a civilní samozřejmost, s jakou Barbora glosuje svůj vlastní svět i dění kolem nás, jsou natolik originální a nakažlivá, že řada z nich má potenciál zlidovět podobně jako hláška z Nafrněné „když se to prsim tě říká, se to prsim tě ví“. Živá prezentace, během níž dostávají rovným dílem prostor jak písně z eponymního debutu (2015), tak z alba ZE.MĚ, je pak pulzujícím a zábavným představením, které skvěle funguje v klubovém prostředí i na velkém pódiu. Kromě samotné Polákové na tom má nemalý podíl i její doprovodná kapela složená z výborných muzikantů v čele s kapelníkem Davidem Hlaváčem, který se autorsky podílí i na Barbořině studiové tvorbě. Jinými slovy – čekejte živelnou show, jež baví nejen svým obsahem, ale i řadou chytrých a trefných přesahů.

SUPERGROUP.CZ

Kde jsme se vzali.

Časopis ROCK&POP společně s rádiem BEAT uspořádal v průběhu roku 2012 anketu, jejímž cílem bylo sestavit první českou kapelu snů. Čtenáři a posluchači si skutečně dali záležet, formace s názvem SUPERGROUP.CZ spatřila světlo světa. Nejvíce hlasů pak získal Michal Pavlíček, který se k budoucnosti SUPERGROUP.CZ vyjádřil takto:

„Pro všechny zúčastněné je tato přízeň hudebních fanoušků milá i příjemná zároveň. O případné budoucnosti tohoto projektu zatím nepadlo zásadní rozhodnutí, ale jako reakci na fanouškovské ,referendum´ jsme se rozhodli zhmotnit SUPERGROUP.CZ koncertním, cca hodinovým jednorázovým vystoupením.“

Avizované jednorázové „zhmotnění“ mělo premiéru 6. března 2013 na čtvrtém brněnském Beatfestu, jenž byl zřejmě i díky této skutečnosti šest týdnů předem beznadějně vyprodán. Reakce publika i chuť muzikantů daly impuls k tomu, že i přes velkou vytíženost vystoupila SUPERGROUP.CZ v roce 2013 ještě třikrát a vystupuje doposud. Hvězdná česká kapela přijede ve složení: Kamil Střihavka – zpěv, Michal Pavlíček – kytara, Klaudius Kryšpín – bicí, Vladimír „Guma“ Kulhánek – baskytara, Roman Dragoun – klávesy, Jan Hrubý – housle.

PTAKUSTIK

O lídrovi rožnovsko-ostravského projektu Ptakustik Tomáši Ptáčkovi se říká, že je to velký chlap nejen vzrůstem, ale i srdcem. Hudba, konkrétně folk, mu koluje v krvi odjakživa díky jeho otci (Pavel Ptáček st.), ale koncem roku 2013 si „přičuchl“ k popu a vznikly první písničky, které Tomáš řadí do svého vlastního průkopnického žánru „valašský-pokřivený-power-pop-folk“, a to podle přísloví „Co je křivé, to je valašské“.

Už v roce 2016 začíná Tomášův hlas a kytaru obklopovat celá kapela, vzhledem k jeho obrovskému temperamentu a neutichající snaze neustále věci posouvat dál. Postupně se za podpory a pomoci svých souputníků vrhá do čím dál větších akcí, účinkují na všech možných pódiích po celé republice a nebojí se žádných výzev.

V současné době si k sobě tato pětičlenná „partyja pajtášů“, jak si sami říkají, pravidelně zve jako hosta Pavla Sotoniaka – klávesistu z Bandjeez.

Tomáš Ptáček – kytara / zpěv, Ondřej Černý – el. kytara / vokály, Jakub Krajíček – basová kytara / syntetizátor / vokály, Jan Krompolc ml. – bicí nástroje, Svaťa Tulej – kytara / vokály / perkuse, Pavel Sotoniak (host) – klávesy / vokály

➤ rozhovor na novinky.cz

Mikael Ericsson je violoncellista švédského původu spojený od 80. let s Prahou.
Pochází ze švédského města Arvika, ležícího na středozápadě země v provincii Värmland. Je z hudební rodiny, jeho otec byl klavíristou, hudebním pedagogem a organizátorem mezinárodních hudebních kurzů. Bratr je houslistou.
Na violoncello začal hrát v útlém věku od sedmi let pod dohledem známého dánského pedagoga Hanse Erika Deckerta. Později studoval hru na violoncello pod vedením uznávaného violoncellisty Erlinga Bløndal-Bengtssona, v letech 1968 až 1971 nejprve na výběrové hudební škole švédského rozhlasu na zámku Edsberg nedaleko Stockholmu a posléze v letech 1971 až 1972 na Královské dánské hudební akademii v Kodani. Absolvoval mistrovské kurzy v Mont Orfordu v Kanadě u francouzského violoncellisty Guy Fallota roku 1969 a v Kodani u světoznámého violoncellisty, Američana ruského původu, Gregora Pitagorského v roce 1971.
V letech 1962 až 1972 se účastnil interpretačních kurzů, které v Arviku pořádal Josef Vlach ve spolupráci s jeho otcem. Přátelství s Josefem Vlachem ho přivedlo roku 1972 ke studiu na Akademii múzických umění v Praze, kde studoval hru na violoncello u profesora Josefa Chuchra a komorní hru u docenta Josefa Vlacha. V roce 1978 se stal finalistou mezinárodní soutěže Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě a roku 1980 zvítězil na Pražském jaru, kde získal cenu za nejlepší interpretaci soudobé české skladby.
Od roku 1976 je řadovým členem i sólistou Českého komorního orchestru. Jako sólista dále koncertoval s mnoha významnými českými orchestry (např. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Janáčkova filharmonie Ostrava, Slovenská filharmonie, Pražský komorní orchestr bez dirigenta, Filharmonie Brno) a s četnými zahraničními orchestry v Německu, Maďarsku a Polsku. Se Stockholmským rozhlasovým orchestrem podnikl turné po Švédsku a s Českým komorním orchestrem po Španělsku. Spolupracoval s řadou známých dirigentů (Herbert Blomstedt, Aram Iljič Chačaturjan, Libor Pešek, Josef Vlach, Vladimír Válek, Ondřej Kukal), jako doprovod měl mnohé známé klavíristy (Josef Hála, Ivan Klánský, Jenö Jandó, Oliver Triendl, Adolf Wiklund).
Uskutečnil premiéry některých skladeb soudobých autorů (Viktor Kalabis, Štěpán Koníček, Ondřej Kukal, Zdeněk Lukáš, Jiří Laburda, Alois Piňos). Dále nahrál sonáty pro violoncello a klavír od Sergeje Rachmaninova a Edvarda Griega, sonáty Luigi Boccheriniho pro violoncello a cembalo a skladby pro violoncello a klavír Bohuslava Martinů. Natáčel pro rozhlasové stanice v ČR, Německu i ve Švédsku, spolupracoval s českou a švédskou televizí.
Se svou manželkou houslistkou Janou Vlachovou založil v roce 1977 komorní Duo Vlachová--Ericsson, s kterým mimo koncertní vystupování nahráli i několik CD s hudbou Arthura Honeggera, Bohuslava Martinů a Maurice Ravela, natáčeli také skladby starých mistrů (Josef Rejcha, Karel Stamic). V roce 1982 sestavil s manželkou Nové Vlachovo kvarteto, které v roce 1995 změnilo název na Vlachovo kvarteto Praha, v němž hrají dodnes.
Mimo hraní v Českém komorním orchestru, sólovém vystupování a hře v kvartetu ještě působí v triu Serioso, kde hraje s manželkou Janou Vlachovou (housle) a Karlem Stadtherrem (viola) a dále vystupuje v klavírním kvartetu Ad Libitum, kde na klavír hraje Helena Suchárová-Weiser.
Věnuje se i pedagogické činnosti. Vedl mezinárodní kurzy sólové i komorní hry a semináře na hudebních školách ve Švédsku i Spojených státech. V letech 2006 až 2010 vyučoval na konzervatoři v Plzni a od roku 2010 je pedagogem na Akademii múzických umění v Praze.
Počet jím nahraných skladeb je úctyhodný, nahrává sólově, v duetu, s kvartetem i v různých sestavách, včetně velkých orchestrů. Zde je výběr z jeho nahrávek (Diskografie), Mikael Ericsson v Českém hudebním slovníku osob a institucí

MgA. Daniel Jun studoval klavírní hru na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži ve třídě MgA. Vandy Jandové v letech 2006-2012. V dubnu 2012 absolvoval konzervatoř klavírním koncertem č. 1 Es dur Ference Liszta za doprovodu Symfonického orchestru Konzervatoře P. J. Vejvanovského pod taktovkou MgA. Viktora Kozánka. V říjnu 2012 nastoupil na HF JAMU v Brně do klavírní třídy prof. Aleny Vlasákové, v létě 2018 tato studia absolvoval završením magisterského dvojitého oboru Hra na klavír a klavírní pedagogika.
Již řadu let se věnuje pravidelné koncertní činnosti, od roku 2005 má na kontě několik set koncertních vystoupení v České republice i v zahraničí. Např. v březnu 2012 provedl v Lipsku Lisztovu Sonátu h moll a další vrcholná díla klavírní literatury na koncertě věnovaném zemřelým osobnostem Opery Lipsko. Koncerty zpravidla provází slovem, čímž se snaží zejména artificiální hudbu přiblížit širším posluchačským kruhům. Na řadu pódií se pravidelně vrací, součástí jeho koncertní činnosti jsou i edukační koncerty. Věnuje se intenzivně také komorní hudbě, např. ve spolupráci s violoncellisty Mikaelem Ericssonem, Petrem Mašlaněm či s violistou a skladatelem Jiřím Kabátem.
Na JAMU v Brně působil již od roku 2007 jako studijní model klavírního oddělení a účastní se při svém studiu také masterclassů s dalšími významnými českými i zahraničními pianisty, např. Janem Jiraským, Ivanem Klánským, Karlem Košárkem, Jonathanem Anerem (Německo), Aleksandrou Radosavljevic (Bosna a Hercegovina), Jánisem Maleckisem (Litva), Otto Niederdorferem (Rakousko), Avnerem Aradem (USA/Izrael), Hakonem Austbem (Norsko), Vasily Lobanovem (Rusko) a dalšími.
V průběhu svého dosavadního uměleckého vývoje získal také různá ocenění na mezinárodních interpretačních soutěžích. V březnu 2010 se stal finalistou 29. ročníku Mezinárodní klavírní soutěže Bedřicha Smetany v Plzni. V dubnu 2014 získal 2. cenu na 2. ročníku mezinárodní klavírní soutěže „Notes In Harmony“ v italské Bettoně (prov. Perugia). V květnu 2014 získal 2. cenu na 16. ročníku mezinárodní hudební soutěže EUTERPE, která se konala v Coratu (provincie Bari, Itálie). V červnu 2015 získal 3. cenu na 5. ročníku mezinárodní soutěže „Youth Academy Award“ v Římě. Momentálně se plně věnuje koncertní činnosti a působí také jako soukromý lektor klavírní hry.

„Je evidentní, že inspirační podněty vycházející z každého člena souboru se přenášejí dál a tvoří narůstající spirálu kouzel a navíc zkrášlují každou frázi. Potom je to láska ke zvuku a touha okamžitě souznět, ba i přímo proniknout do nálady okolních hlasů. Když je technika samozřejmostí, intonace dokonalá, uvolněnost pohybů i držení nástroje ekonomické, přijde následně viditelná radost ze hry, která se dále přenáší.“ (operaplus.cz, Libor Nováček senior, 7. 11. 2015)

Všichni tři členové Lobkowicz Tria jsou uznávaní sólisté a komorní hráči. Zkušenosti z mnohých pódií v tuzemsku i v zahraničí využil soubor na mezinárodní soutěži Johannese Brahmse v rakouském Pörtschachu, kde získal v září 2014 první cenu a cenu publika. Lobkowicz Trio je také laureátem Dvořákovy mezinárodní soutěže v Praze. Soubor vystoupí v této a příští sezóně na prestižních festivalech v Rakousku a Itálii. Díky své souhře, přesvědčivé interpretaci, precizní technické úrovni a vytříbené intonaci si soubor získává uznání publika i odborné veřejnosti. Lobkowicz trio konzultuje s předními českými umělci, jako je prof. Ivan Klánský, prof. Miroslav Petráš nebo prof. Pavel Hůla.

Název souboru poukazuje na tradiční propojení rodu Lobkowiczů a mnoha skladatelů osmnáctého a devatenáctého století. Ludwig van Beethoven věnoval Lobkowiczům Trojkoncert pro klavír, housle, violoncello a orchestr, který patří k vrcholům triového repertoáru. Svolení používat tento vznešený název dostal ansámbl od pana Jaroslava Lobkowicze.

Jan Mráček (* 1991)

Jan Mráček patří přes své mládí k nejúspěšnějším českým houslistům. Jeho kariéra nabrala jasný směr po vítězství v Mezinárodní interpretační soutěži Pražského jara v roce 2010. Od té doby koncertuje v ČR i v zahraničí. Naprosto přelomovým se pro Jana Mráčka stalo září 2014. V rozmezí pouhých tří týdnů vyhrál nejprve jako člen Lobkowicz Tria Mezinárodní soutěž Johannese Brahmse v rakouském Poertschachu a Mezinárodní soutěž Fritze Kreislera ve Vídni. Tento úspěch mu přinesl pozvání na mnoho pódií v Evropě a v Asii.

Jan Mráček je stálým sólistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Vystupuje s většinou českých profesionálních orchestrů, jako například Komorní filharmonie Pardubice, Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Filharmonie Hradec Králové, Filharmonie Plzeň, Český národní symfonický orchestr a Barocco sempre giovanne. Spolupracoval s dirigenty, jako je Tomáš Brauner, Radek Baborák, Ondrej Lenárd.

Vystudoval Pražskou konzervatoř ve třídě prof. Jiřího Fišera a v současné době studuje na Akademie für Musik und Darstellende Kunst Vídeň ve třídě koncertního mistra Vídeňských symfoniků prof. Jana Pospíchala. Zúčastnil se mistrovských kurzů světově známého houslisty a dirigenta Maxima Vengerova, pod jehož taktovkou si zahrál Mendelssohnův dvojkoncert d moll. Jan Mráček je také vítězem interpretačních kurzů Václava Hudečka v Luhačovicích, kde od roku 2013 působí jako asistent Václava Hudečka.

Ivan Vokáč (*1987)

Ivan Vokáč patří k předním českým violoncellistům. Během studií zvítězil v mnoha mezinárodních soutěžích a svůj mimořádný talent a interpretační umění prokázal na slavnostním koncertě k výročí založení Pražské konzervatoře v roce 2008. Pro tuto mimořádnou událost byl vybrán na základě celoškolního konkurzu. Koncert byl vysílán Českou televizí a Českým rozhlasem. Od té doby vystoupil jako sólista na mnoha koncertech v ČR i v zahraničí. V roce 2013 se stal vítězem Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka v Brně. S houslistou Jakubem Junkem zvítězili na soutěži Concertino Praga v roce 2006 a Česká televize o nich natočila dokument. Účastnil se mezinárodních violoncellových kurzů Kronberg Akademy v Německu (Steven Isserlis, Boris Pergamenščikov), International Music Academy v Plzni (Rafael Wallfish) a též kurzů komorní hry ve Weikersheimu (Artemis Quartet, Ralph Gothoni aj.).

Ivan je pro svou hudební inteligenci a výjimečnou sensitivitu velice uznávaným a vyhledávaným komorním hráčem. Je členem Lobkowicz Tria, Prague Cello Quartet, vystupuje s předními umělci, jako je například pedagog pražské AMU a primárius Wihanova kvarteta Leoš Čepický. Vystoupil na pódiích ve většině evropských zemí.

Lukáš Klánský (*1989)

Lukáš Klánský patří k nejvýznamnějším a nejžádanějším českým klavíristům mladé generace. Díky oceněním na mnoha mezinárodních soutěžích a úspěšným vystoupením na festivalech v ČR, ale i v Evropě se stal jak vyhledávaným sólistou, tak komorním hráčem. V roce 2014 získal jako člen Lobkowicz Tria první cenu na Mezinárodní soutěži Johannese Brahmse v rakouském Portschachu.

Lukáš se narodil v Praze. Od pěti let byl žákem prof. Růženy Učňové v Hudební škole hlavního města Prahy. V letech 2004-2010 studoval na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Evy Boguniové. V současnosti studuje v pátém ročníku pražské HAMU ve třídě svého otce, prof. Ivana Klánského. Lukáš je laureátem mnoha mezinárodních soutěží (EPTA 2002, Agropolli 2003, Karl Drechsel fordepreise 2007, Beethovenův Hradec 2007, Inernational Rotary Piano Competition 2012, Darmstadt Chopin International Wettbewerb 2013).

Vystupuje s předními českými orchestry (Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Hradec Králové, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Český národní symfonický orchestr, Barocco sempre giovanne) a s dirigenty, jako jsou Libor Pešek, Andrea Sebastian Weiser, Jan Kučera, nebo Istvan Denes. Koncertuje v ČR, SR, Německu, Švýcarsku, Francii, Itálii, Belgii, Nizozemsku, Chorvatsku, Slovinsku, Polsku, Turecku a Jihoafrické republice. Publiku v ČR se představil na festivalech, jako je Pražské jaro, Světová klavírní tvorba, Svátky hudby Václava Hudečka, Talichův Beroun, nebo v Českém spolku pro komorní hudbu.

Je členem úspěšného Lobkowicz Tria (Jan Mráček – housle, Ivan Vokáč – violoncello). Pravidelně koncertuje s předními českými umělci, jako například Václav Hudeček, Kateřina Javůrková, nebo světově proslulé Pražákovo kvarteto.

Jan Adamus patří k významným osobnostem současné klasické hudby. Jeho činnost směřuje od hry na hoboj, přes dirigování až k hudební vědě. V roce 1977 zazářil v soutěži Pražského jara, kde obdržel první cenu ve hře na hoboj. Prvenství v této soutěži mu otevřelo cestu na významná evropská i světová pódia. Koncertoval např. v Salzburgu (Festspielhaus), v Mnichově (Am Gasteig), v Norimberku (Meistersingerhalle), ve Španělsku, na Kubě, ve Spojených arabských Emirátech atd. Spolu s Josefem Sukem vystoupil v Rudolfinu ve Dvořákově síni na Mezinárodním festivalu Pražské jaro. Rovněž s Josefem Sukem natočil vůbec první CD v tehdejším Československu.                                V současnosti se Jan Adamus věnuje také dirigování. Je také činný v oblasti organizování koncertů - v roce 2013 působil jako umělecký ředitel „Festivalu Mitte Europa“. Jeho vědecko-objevitelská činnost našla uplatnění ve vydavatelství „Edition Kunzelmann“ ve Švýcarsku, kde vyšly tiskem Hobojové koncerty Carlo Besozziho a Josefa Rejchy.

Irena Chřibková náleží mezi nejvýraznější české varhaníky své generace. Jako titulární varhanice a ředitelka kůru baziliky sv. Jakuba v Praze zde založila v roce 1996 Mezinárodní varhanní festival a další cykly. Během jejího takřka  pětadvacetiletého působení u největších pražských varhan se staly velmi známé a oblíbené její nedělní svatojakubské půlhodinky varhanní duchovní hudby. Po studiích na kroměřížské konzervatoři, pražské AMU a v Paříži absolvovala úspěšně několik interpretačních soutěží, které nastartovaly její uměleckou kariéru. Koncertuje v celé Evropě, Japonsku, Rusku, Izraeli a USA. Programy jejich koncertů zahrnují bohatou varhanní literaturu od baroka po současnost. Samozřejmostí jejich vystoupení je tvorba J. S. Bacha a česká varhanní literatura v celé své šíři. Recenzenti koncertů zvlášť oceňují interpretčinu a vynalézavou dramaturgii, svrchovanou virtuozitu provedení, barvitou registraci a dokonalou vyzrálost projevu. Spolupracuje s předními zpěváky a instrumentalisty. Její diskografie obsahuje především skladby české a francouzské varhanní literatury. Má řadu rozhlasových i televizních nahrávek. Po pětiletém pedagogickém působení na Konzervatoři P. J. Vejvanovského (1988-1994) a Konzervatoři Evangelické akademie (1991-1994) v Kroměříži, nyní vyučuje v Praze. Zasedá v porotách varhanních soutěží a vede interpretační kursy. Je předsedkyní Nadačního fondu Sancti Jacobi Organum.