AKTUÁLNÍ PROGRAM

Co to jsou Zuby Nehty? Úplně na začátku šly dvě velké kamarádky Hanka Kubíčková a Pavla Fediuková z gymnázia Štěpánská v Praze domů a přemýšlely, co si pustí za kapelu, až hodí tašky s učením do kouta, no a Hanka řekla: „Plyn.“
Tak vznikl název kapely.
Hanka a Pavla spolu hrály v obýváku už nějaký čas na kytaru a na krabice místo bicích. Marku s holkama seznámil Tomáš Míka. Sedla za piáno a bušila do něj, co mohla. Později se přidala Kateřina Jirčíková na flétnu a saxofon a Alice Flesarová na saxofon. Začaly vznikat texty a písničky a kapela vstoupila na českou hudební scénu.
To bylo v 80. letech.
Následovala jízda napříč stoletím. Skupina měnila názvy (Dybbuk, Zuby nehty) i členy, procestovala kus světa (Německo, Dánsko, Holandsko, Maďarsko, Slovinsko, USA, Rumunsko…), vystoupila na mnoha festivalech (Trutnov, Mikulov, Colours of Ostrava…), nahrála 6 alb, vytvořila hudbu k několika divadelním představením (Bajaja v divadle Minor, Aiša a Nádherná cesta nocí v německém Ravensburgu, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku v Pidivadle), natočila 6 klipů (v režii Václava Kučery a Petra Slabého), vydala knihu textů v nakladatelství Maťa (2013) a stále aktivně působí v Čechách i v zahraničí.

Aktuální sestava:
bicí:     Hana Řepová
klávesy:     Marka Míková
saxofón, flétna:     Kateřina Jirčíková
saxofón:     Alice Flesarová
baskytara:     Jan Maxa

EXTEMPORE - The Naive Extempore Band (1974 – 1976); The Rock & Jokes Extempore Band (1976 – 1978); The New Rock & Jokes Extempore Band (1978 – 1979); The Extempore Band (1979 – 1981), Extempore Blues Band Wien (1983), J. J. Neduha & Extempore (1989 - ?).
    Rocková skupina založená a vedená Jaroslavem Jeronýmem Neduhou (1973 - 1978), po jeho odchodu do exilu Mikolášem Chadimou (1978 – 1981).  Skupina byla průkopníkem československého alternativního rocku. Neustále se vyvíjela a v hudbě se postupem času objevovaly prvky psychedelie, jazzu, punku a nové vlny. V letech 1973 – 1981 vyprodukovala 9 celovečerních pořadů a během doby získala velké množství fanoušků. V posledním roce své existence zvítězila roku 1981 v anketě All Stars 1980/81 časopisu Jazz bulletin  č.27/28 v kategorii rockových skupin s velký náskokem před Etc a Pražským výběrem. To přesto, že ve srovnání s nimi mohla koncertovat minimálně a neměla prakticky žádnou mediální podporu. S undergroundovými „Plastiky“  se stala nejznámější kapelou tzv. české neoficiální rockové scény.
    U příležitosti 40 let od uvedení prvního programu Extempore oslovil J. J. Neduha, který kapelu po návratu z exilu obnovil, bývalé členy s myšlenkou na uspořádání koncertu na kterém by zazněly tři zásadní programy, které z Extempore udělaly pro součastníky průkopnickou a kultovní kapelu. Jeho iniciativa se setkala s kladným přijetím a tak zazněly 26. září 2014 v žižkovském Paláci Akropolis po letech debutový “Pohřeb funebráka” (c 1974), slavná “Milá 4 viselců” (c 1976) a na závěr i neméně slavné písničky programu “Velkoměsto” (c 1980/81), které stály u zrodu domácí punkové a new wave scény.
    Ohlas na koncert byl mimořádný a zájem o reprízy velký, ale cena za tak velkoryse pojatý koncert byla pro většinu pořadatelů příliš vysoká. Ve snaze šetřit jejich konta se proto Neduha s Chadimou rozhodli oslavný pořad rozpůlit na J. J. Neduha & Extempore - Milá 4 viselců”  (K chystanému reprízování “Milé” doposud nedošlo kvůli zdravotním problémům J. J. Neduhy, pozn. MCH, květen 2018) a “M. Chadima  &  The Ex Extempore Members play The City” s tím, že obě kapely budou v oslavách pokračovat i následující, případně i další roky. Každá však už jen sama za sebe. Díky tomu mají i další posluchači možnost po letech opět vidět a slyšet Chadimovo Ex Extempore Members s “Velkoměstem”. Sami můžou posoudit, zda se kapela stala legendou oprávněně.

Skončila velká třetí folklorní slavnost – Valašský rok 1947 – první větší národnostní nadechnutí po druhé světové válce. Její hlavní realizátoři – Miloš Kulišťák a jeho spolupracovnice paní Věra Otevřelová začali přemýšlet jak dál při ochraně a uchovávání klenotů valašského lidového umění v živé podobě. Postupně se obklopili skupinou mladých nadšenců, kteří byli ochotni objevovat a učit se valašské lidové písně, tance, zvyky a obyčeje.  Nácviky, jež vedli, se postupně stávaly pravidelnými, a tak vznikl v r. 1948 při Muzejním a národopisném spolku v Rožnově pod Radhoštěm Valašský krůžek. Už v červnu 1948 se uskutečnilo natáčení hudebního pořadu pro československý rozhlas Ostrava. První vystoupení celé skupiny včetně tanečníků před rožnovskou veřejností se uskutečnilo symbolicky 28. října 1948 u příležitosti oslav zrodu Československé republiky. Ani vznik první cimbálové muziky v Rožnově na sebe nedal dlouho čekat. Stalo se tak v únoru 1949.

Strýc Miloš Kulišťák, ani paní Věra Otevřelová zcela jistě netušili, že dali vzniknout uměleckému tělesu, které bude naplňovat jejich odkaz po celých sedmdesát let. Valašský krůžek, jenž se v r. 1954 přejmenoval na Soubor valašských písní a tanců Radhošť, dostal do vínku od obou zakladatelů velkou porci lásky k tradiční valašské lidové kultuře. Jeho řadami prošly stovky účinkujících, občanů Rožnova pod Radhoštěm a okolních obcí. Z nich se vyprofilovaly osobnosti, které umělecky navázaly na oba zakladatele a úspěšně pokračovaly a dodnes pokračují v jejich započaté práci. Po celou tu dobu soubor aktivně spolupracuje s Valašským muzeem v přírodě, kde každým rokem vystupuje převážně v různých zvykoslovných pořadech. S úspěchem se setkávají i jeho vystoupení na mezinárodních folklorních festivalech, soutěžích, přehlídkách, různých slavnostech a při dalších příležitostech doma i v zahraničí. Ale aktivity souboru, to nejsou jen nácviky a vystoupení. Patřily a patří sem např. kamarádské výpomoci, když některý z členů souboru stavěl rodinný dům, nebo společné výlety, silvestry, vánoční a šmigrustové obchůzky, stavění a kácení máje, škvaření vaječiny a další.

Za velmi záslužnou aktivitu považujeme založení dětského souboru, ve kterém členové dospělého souboru předávají dětem své zkušenosti a učí je vnímat krásu valašské lidové kultury.

Výstava k výročí souboru Radhošť nemůže samozřejmě obsáhnout sedmdesátiletou práci a širokou škálu dalších aktivit, ale cílem autorského kolektivu je nechat návštěvníky nahlédnout alespoň na některé momenty bohaté historie tohoto ansámblu. Lidí, kteří se snaží o to, aby valašská kultura, kterou nám tu zanechaly celé generace našich předků, mohla žít dál.

Dechová hudba Bystřičanka vznikla v roce 1935 ve Valašské Bystřici sloučením několika malých muzik, které působily již koncem 19. století. V době vzniku tuto kapelu založilo asi 20 členů. V 70. letech se počet členů ustálil na 15. V čele kapely se vystřídali 3 kapelníci.

Prvním byl varhaník zdejšího kostela pan František Volek, druhým pan Ferdinand Trčka a od roku 1978 doposud vede kapelu pan Stanislav Fusek, který také skládá písničky. Repertoár se skládá jak z klasických lidovek (Vacek, Poncar, Vejvoda), tak i písniček současných autorů (Kubeš, Žváček, Smišovský, Procházka aj.). DH Bystřičanka spolupracuje také s valašskými autory - Václavem Krutílkem, Bedřichem Čubou, J. Dořičákem.

Hraje především dechovkový repertoár - polky, valčíky, pochody, tanga, walz, ale i skladby swingového stylu apod. 

Hudební skupina FOJTI vznikla ve Valašském Meziříčí v roce 2010. Dala si za cíl skládat a hrát vlastní folkové písničky inspirované moravským a hlavně valašským folklórem. Koncertovala při různých příležitostech - městské slavnosti, jarmarky,, festivaly a vystoupení na kulturních akcí pro firmy.
V roce 2012 vydala skupina CD snázvem Od bílých potoků s 12ti skladbami. Toto CD je možné zakoupit na koncertech kapely.
V roce 2015 natočila sérii videoklipů  s názvem Panenka, Balada, Tanečnica, Rožnovské zvony, Kopretiny, které je možné shlédnout na internetu You Tube.
V roce 2016 se skupina Fojti umístila mezi deseti nejlepšími folkovými kapelami v soutěži  CoutryFolk rádia Praha.
Fojti hrají ve složení: akustická kytara, housle, el. kytara, basa, bicí se třemi zpěváky.
Host koncertu - valašská lidová zpěvačka z Rožnova p. R. Eva Porubová.

HANA A PETR ULRYCHOVI a skupina JAVORY BEAT

Projekt sourozenců Ulrychových nazvaný JAVORY BEAT se na podiích objevuje už od ledna roku 2010. 
Kromě koncertů klasických JAVORŮ, ve kterých dominují housle a cimbál, se Hanka s Petrem rozhodli zrealizovat nový program s novou kapelou JAVORY BEAT, která je rovněž složená ze špičkových brněnských, tentokrát rockových hudebníků.
V JAVORY BEATU dominuje elektrická kytara doplněná baskytarou, klávesami, popřípadě bicími a dechovým nástrojem.
Tento projekt vznikl na popud a přání příznivců kapely, kteří si přáli slyšet písničky z beatového období anebo ty, kterým by slušela nástrojová sestava odlišná od současné javorovské. A protože Hanka i Petr tyto písničky rádi hrají a zpívají, rozhodli se tuto ideu uskutečnit.
Koncem roku 2009 dokončili nové album. CD vyšlo u vydavatelství Indies Happy Trails.

Uslyšíte nové skladby, sem tam i staré beatové "pecky", ale hlavně známé javorovské písničky v jiném kabátě. A nějaké (doufáme, že příjemné) překvapení. 
Můžete se těšit se na nové společné hudební zážitky s nyní ještě košatějšími Javory!
Informace a ukázky najdete na webových stránkách skupiny.
www.javory.cz

Složení skupiny: Hana Ulrychová - zpěv, Petr Ulrych - kytara, zpěv, Ondřej Strouhal - klávesy, Jakub Šimáně - baskytara, Milan Strouhal - elektrická kytara, Ctibor Bártek - perkuse

TiNG (USA/CZ/MEX)

TiNG je osmi-členná mezinárodní banda z Prahy, která kombinuje mnoho stylů. Jejich hudba čerpá ze zdrojů jako je reggae, ska, dancehall, drum ´n bass, swing, rock a hip hop. Smícháním všeho dohromady si kapela vytvořila vlastní styl, kterému sami říkají "Praggamuffin". Frontmanem kapely je zpěvák a multi-instrumentalista MC Turner /USA/, který po několika letech strávených na cestách po světě (Jamajka, Island, Francie) zakotvil v České Republice. Společně s jeho bratrem Millerem /USA/ a bubeníkem Omarem /MEX/ tvoří zbytek kapely čeští muzikanti.

V roce 2013 kapela vydala své debutové CD "Man vs Wild", které bylo pokřtěno na společném koncertu s americkou legendou ska The Toasters. Za toto album získali cenu Anděl v žánru Ska & Reggae. V dubnu 2015 přichází TiNG s novinkou – albem „Born for a Storm“.  Repertoár kapely tvoří vlastní skladby s anglickými texty s politicko-společenskou tématikou.

TiNG: Turner Harrison (zpěv, harmonika), Daniel Horký (kytara), Miller Harrison (kytara, mandolína), Omar Rojas (bicí), Karel Zavadil (basová kytara), Miroslav Havel (trumpeta), Filip Jágr (saxofon), Michal Brůna (klávesy)

ANNA K.

Anna K. je česká zpěvačka a držitelka 5 ocenění Anděl. Pravidelně se objevuje také v nominaci ankety Žebřík časopisu Report, kde byla čtenáři zvolena Zpěvačkou roku v roce 2011, 2012 a 2013. 

Přestože vydala debut Já nezapomínám v roce 1993, výrazný průlom pro ni znamenala až o šest let později deska Nebe, na které započala její hudební spolupráce s životním partnerem Tomášem Varteckým. Jejich autorský tandem se plně rozvinul na albu Noc na zemi, následovaném v roce 2006 deskou Večernice.

V roce 2010 zpěvačka úspěšně podstoupila léčbu rakoviny prsu a poté se zapojila do dvou vlastních kampaní nabádajících ženy k včasnému vyšetření a pravidelným kontrolám. Její zkušenosti s bojem proti této nemoci se odrazily i na nahrávce Relativní čas.

Nejnovější album Anny K. nese název Světlo. Kolekce silných písniček vznikala ve spolupráci s Tomášem Varteckým a britskými producenty Stevem Lyonem a Jay Reynoldsem.

TATA BOJS

TATA BOJS mají za sebou už úctyhodnou kariéru. Letošní rok oslavují své třicátiny na scéně. Za tu dobu vydali spoustu skvělých, výborných nebo přinejmenším velmi dobrých desek a pilně koncertovali a navštěvovali své fanoušky. Minulý rok se rozhodli naživo kompletně přehrát své přelomové a nyní na 2LP nově reedované album Futuretro, hovořilo se o tom, že by se tyto koncerty mohly stát hudební událostí závěru roku 2017. Nyní je jasné, že to nebyla jen planá slova. Zájem fanoušků možná překvapil i samotnou kapelu. Všechny koncerty byly beznadějně vyprodané. Jsme rádi, že Tata bojs přijala pozvání i na náš festival a na závěr večera zahrají devadesátiminutový koncert našlapaný skvělou muzikou a energií.

Písničkář z Frýdku-Místku toho času žijící v Českých Budějovicích hrající autorskou tvorbu na kytaru a poslední dobou i na ukulele, které mu velmi učarovalo. Jeho texty jsou jakoby ze života s prvky autobiografičnosti. Na kolik, autor nechce vyzradit. Jejich pointa baví publikum ve veselé poloze, ale dokáže i výrazně zasáhnout srdeční oblast v pomalých a dumavých písních.

Pravidelně se účastní koncertů a festivalů, např. Muzikantské žně ve Frýdku-Místku, Sweetsenfest také ve Frýdku-Místku, Collours of Ostrava, festival Pod komínem v Záhliních, Beskydské folkování ve Frýdlantě nad Ostravicí, či na Slovensku Fest Dobré Bohunice. Je pravidelným hostem na Textové dílně Slávka Janouška a nevyhýbá se ani charitativním akcím. V Praze Úněticích se každoročně účastní festivalu Ukulele festival, kde i vyučuje začátečníky hru na ukulele.

Také se s ním můžete setkat na klubové scéně, v čajovnách a podobně. Ceny René nesbírá, ale ocenění dostal za texty a písně na různých akcích. Píseň Fajne-Mjesto se stala v roce 2016 oficiální hymnou města Frýdek-Místek.

Od roku 2012 jej na pódiích doprovází perkusista Marek Hlosta. Jeho cajon a djembe podtrhuje Reného rytmičtější kousky, v subtilnějších písních pak melodicou či druhým hlasem dokresluje kontury.

Vidět jej můžete i vedle folkové legendy Pavlíny Jíšové, nebo písničkářky Adély Jonášové, jako nástěnkáře, řidiče, nosiče a doprovodného hráče.

V roce 2013 vydal René své debutové album "Fajne-Mjesto", jehož kmotrem je Slávek Janoušek. CD produkoval David Stypka a obal graficky ztvárnil Lukáš Horký. Vydalo vydavatelství Sweetsen records. Album je momentálně vyprodáno a sehnat jej lze pouze v elektronické podobě na stránkách Indies records.

V roce 2017 vydal René druhé CD s názvem "Sto tisíc slov", které mělo svou křtící sňůru. Kmotry se stali např. J. Samson Lenk, Jaromír Nohavica, Dante Písničkář a další...Toto album již vyšlo ve vlastním nákladu. Grafiku opět ztvárnil Lukáš Horký a nahrávalo se s hudebními hosty ve studiu ASI ve Frýdku-Místku.

Kvarteto Apollon, jež slaví letos 25. výročí své umělecké činnosti, patří mezi přední reprezentanty slavné české kvartetní školy. Tradice, na kterou kvarteto navazuje, byla utvářena takovými ansámbly, jakými bylo Vlachovo kvarteto, nebo Janáčkovo.

Kvarteto Apollon se po studiu u členů věhlasných českých kvartet a po absolvování prestižních mistrovských kurzů v Holandsku (Fine Arts Quartet) a Německu (Alban Berg Quartet) úspěšně zúčastnilo řady prestižních mezinárodních soutěží, z nichž jmenujme Mezinárodní soutěž L. van Beethovena ( 1. cena a cena za nejlepší provedení díla L. van Beethovena) a účast ve finále mezinárodní soutěže v Düsseldorfu.  

Těmito úspěchy zahájilo Kvarteto Apollon svoji koncertní činnost v roce 1993, která byla provázena dalšími setkáními s významnými osobnostmi komorní hudby (Viktor Moučka – Vlachovo kvarteto, Jan Kvapil a Petr Messieureur – Talichovo kvarteto). Od začátku své kariéry zařazuje kvarteto do svého repertoáru vedle klasických děl také skladby jazzové. Ve vynikajících a velmi originálních úpravách amerického smyčcového kvarteta Turtle Island Q. můžeme tedy slyšet i skladby předních jazzových autorů a interpretů (mj. Chick Corea, Miles Davis, Leonard Bernstein).

Kvarteto Apollon spolupracuje s řadou českých skladatelů, a to jak v oblasti klasické hudby (Z. Lukáš, P. Trojan, O. Kvěch, J. Filas, J. Gemrot), tak v jazzu (K. Růžička, E. Viklický, V. Eckert, Z. Zdeněk), kteří svá díla v mnohých případech kvartetu věnovali. Repertoárovou pestrostí kombinací těchto dvou odlišných směrů si získalo Kvarteto Apollon posluchače mnohých pódií.

Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech doma i v zahraničí, např. Bruckner festival v Karlsruhe, Festival komorní hudby v Bolzanu, Festival Mitte Europa, Festival soudobé hudby v Bregenzu, Festival komorní hudby v Bergamu, jazzový festival v Salzburgu atd. Absolvoval též turné po Anglii, Japonsku, Španělsku, Belgii, Rakousku, Turecku, Švédsku, Francii, Spojených arabských emirátech a dalších zemích.

Pavel Zemen, mladý klavírista, se narodil v roce 1992 do hudební rodiny. Na klavír začal hrát v pěti letech pod vedením své matky BcA. Taťány Zemenové a posléze Mgr. Ireny Hlasové v Základní umělecké škole v Rychnově nad Kněžnou. Pod jejich dohledem dosáhl prvních úspěchů (národní soutěže ZUŠ, soutěž Prague Junior Note, Mezinarodowy festival mlodych pianistów Glubczyce – tituly laureáta). Od roku 2005 jezdil na HAMU v Praze, kde jako model pracoval se studentkou klavírní katedry Veronikou Böhmovou pod vedením prof. Aleny Vlasákové.

V roce 2007 úspěšně vykonal talentovou zkoušku na Konzervatoř České Budějovice, kterou nakonec ukončil absolutoriem ve dvou oborech, a sice v oboru klavír ve třídě MgA. Marie Šimkové-Kotrčové a ve třídě Mgr. Zdenka Zavičáka v oboru klarinet. Během svého studia se zúčastnil několika mistrovských kurzů (prof. Alena Vlasáková, prof. Vera Nosina, Jonathan Aner, Clara Moniuszko, Eugen Indjič aj.). Zaznamenal úspěchy i na interpretačních soutěžích, kde vždy získal přední umístění, např. 1. cena a titul absolutního vítěze klavírní soutěže Pro Bohemia v Ostravě, 1. cena soutěže Nadace Bohuslava Martinů v Praze, kde také obdržel cenu Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, a to za koncertní vystoupení v rámci Pražského jara 2013. Kromě zmíněného festivalu vystoupil rovněž v Abonentním cyklu Českého spolku pro komorní hudbu v Sukově síni pražského Rudolfina či na Mezinárodním festivalu komorní hudby v Českém Krumlově. Jako sólista spolupracoval s Jihočeskou komorní filharmonií.

Po absolutoriu na Konzervatoři v Českých Budějovicích byl přijat v roce 2014 na JAMU v Brně do třídy prof. Aleny Vlasákové v oboru klavír a do třídy prof. V. Spilky a prof. M. Poláka v oboru klarinet. Již v prvním roce svého působení na této škole dosáhl výrazných úspěchů v mezinárodních soutěžích – 1. cenu v mezinárodní soutěži Notes in Harmony v italské Bettoně, rovněž 1. cenu a titul absolutního vítěze v mezinárodní soutěži Young Academy Award v Římě v kategorii D a také 4. místo a diplom finalisty mezinárodní soutěže Euregio Piano Award v německém Geilenkirchenu. V roce 2016 získal 1. cenu mezinárodní soutěže Young Academy Award v Římě v kategorii E a také 6. cenu a titul finalisty soutěže Mauro Paolo Monopoli Prize v italské Barlettě. V témže roce také vystoupil v rámci hudebního festivalu Janáček Brno 2016 recitálovým matiné, jež bylo přenášeno Českým rozhlasem Brno, a také na hudebním festivalu Le strade d ´Europe 2016 v litevském Vilniusu přenášeným Litevským rádiem.

V roce 2017 získal prestižní stipendium v soutěži YMFE, v rámci Ibiza International Piano Competition obdržel speciální cenu za provedení Klavírní sonáty S. Barbera, a především získal 1. cenu a ocenění pro nejlepšího českého účastníka Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka v Brně. V listopadu tohoto roku obdržel cenu Grand Prix a doporučení „umělce 21. století“ na Mezinárodní interpretační soutěži v italském Lonigu, jež probíhala v rámci Mezinárodního hudebního fóra, a debutoval sólovým recitálem v rámci Abonentního cyklu Spolku přátel hudby působící při Filharmonii Brno v Besedním domě.

Pravidelně koncertuje jak po celé České republice, tak i v zahraničí. Od roku 2017 je pedagogem Konzervatoře Brno.

Zdeněk Král, skladatel a klavírista, se narodil v roce 1971 v České Lípě (někdy chybně uváděn Nový Bor, kde žil). Vystudoval Konzervatoř Teplice, obor kontrabas (1986-1991), krátce studoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze obor klavír (1991-1992). V letech 1993-1998 studoval Hudební fakultu JAMU v Brně, obor kompozice u prof. L. Faltuse (písemná práce Nové tvůrčí přístupy k hudbě v subjekt-objektovém postmoderním světě a absolventská skladba Baron na stromě pro velký orchestr) a následně Teorii hudební tvorby (2000-2003).

Králův hudební záběr sahá od písní ve stylu folk&country, hudby jazzové, rockové, fussion, scénické, elektroakustické, čistě písňové až po hudbu vážnou. Nebrání se také mezižánrovým přesahům (např. od roku 1997 spolupracuje s bangladéšským zpěvákem Mohsinem Mortabou). Mimo to vystupuje jako klavírní improvizátor. Jeho improvizace se pohybují na hranici jazzu, rocku i romantizující klasiky. Klavír studoval u doc. D. Velebové a improvizaci u doc. A. Linky. V letech 1997 a 1998 se zúčastnil kompozičních kurzů v Českém Krumlově (mj. pod vedením Sofie Gubajduliny a Luise de Pabla) a v Trstěnicích. Je zakládajícím členem sdružení skladatelů Bezmocná hrstka (1993).

V roce 1997 získal 1. cenu skladatelské soutěže Generace, v roce 1999 cenu třetí. V roce 1998 získal tzv. Trstěnickou cenu za kompozici Shamanyka pro bicí nástroje. V roce 1998 byla jeho skladba Bariéry prezentována na přehlídce Tribuna mladých skladatelů v Paříži.

Skladby Zdeňka Krále byly provedeny kromě České republiky také ve Francii, Kanadě, Holandsku, Turecku, Rakousku, Portugalsku, Austrálii a Estonsku.

Koncertně vystupoval po celé ČR (např. festival na Pražském hradě Struny podzimu), dále též v Belgii, Německu, Rusku, Rakousku a Turecku.

Soubor byl založen studentkami Akademie múzických umění v Praze v roce 2012 pod pedagogickým vedením Štěpána Koutníka. V srpnu 2014 se zúčastnil mezinárodních hudebních kurzů International Sommer Academy v Rakousku, na kterých získal dvě 1. ceny v interpretačních soutěžích Viktor Kalabis Prize a Czech Contemporary Music. Součástí ocenění bylo vystoupení v rámci slavnostního koncertu ve vídeňském rozhlase ORF. V říjnu 2014 získalo kvinteto 1. cenu a titul laureáta na soutěži Karla Ditterse z Dittersdorfu ve Vidnavě. Jedním z jeho největších úspěchů je 3. cena a titul laureáta na mezinárodní soutěži dechových kvintetů v Marseille (Concours International de Quintette à vent) v únoru 2015.

Zuzana Bandúrová je vysoce respektovanou zástupkyní mladé generace flétnistů nejen na poli „vážné hudby“ klasické, ale i hudby soudobé. Ve světové či české premiéře provedla na desítku komorních i sólových děl. Od zisku titulu absolutního vítěze na Soutěži konzervatoří v Bratislavě účinkovala v mnoha evropských zemích například Španělsku, Lucemburku, Německu, Rakousku atd. Je absolventkou Konzervatoří v Žilině a v Bratislavě a Hudební a taneční akademie múzických umění v Praze, kde r. 2015 dokončila postgraduální doktorský cyklus ve třídě prof. Radomíra Pivody. Je členkou Komorního orchestru Berg a ansámblu Konvergence.

Jarmila Vávrová studovala hru na hoboj nejprve na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy u prof. Gabriely Krčkové, pokračovala na Pražské konzervatoři pod vedením prof. Vladislava Borovky. Absolvovala sólovým vystoupením se Symfonickým orchestrem Pražské konzervatoře. V současné době studuje na HAMU v Praze ve třídě prof. Jany Brožkové. Absolvovala půlroční stáž na Conservatoire National Supérieur de Musique et Danse de Lyon (2015) u prof. Jean-Louis Capezzaliho a Jérôme Guicharda. Je vítězkou Mezinárodní hobojové soutěže UFAM v Paříži v roce 2009, v r. 2008 zde obsadila 4. místo. Účastní se kurzů Jeana–Louise Capezzaliho na Česko-francouzské hudební akademii v Telči.

V letech 2012-2014 byla orchestrální akademičkou Pražské komorní filharmonie, od září 2015 je členkou Orchestrální akademie České filharmonie.

Anna Sysová absolvovala středoškolské studium na Hudebním gymnáziu Jana Nerudy ve třídě prof. Milana Poláka. V roce 2013 se na soutěži Pro Bohemia v Ostravě stala držitelkou 2. ceny a ceny Nadace Bohuslava Martinů. V roce 2014 se stala laureátkou hned čtyř soutěží – na klarinetové soutěži Czech Clarinet Art získala 1. cenu, na soutěži v italském Carlinu 3. cenu, v soutěži Markneukirchener Wettbewerb 1. cenu a na Mezinárodní soutěži dřevěných dechových nástrojů ve Vratislavi též 1. cenu. V květnu 2015 obdržela cenu pro nejúspěšnějšího nejmladšího účastníka mezinárodní soutěže Pražské jaro. V současně době je studentkou Pražské konzervatoře a JAMU v Brně ve třídě Milana Poláka.

Kateřina Kmínková je absolventkou Pražské konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Je členkou úspěšných komorních souborů (Dívčí fagotové kvarteto, Trio Tributo ad.). V červnu 2015 získala 1. cenu v soutěži sólových fagotistů, LFA – Rataje nad Sázavou 2015. Jako orchestrální hráčka hostovala např. v Talichově komorní filharmonii, Českém národním symfonickém orchestru, Prague Symphonic Ensemble, orchestru Berg, komorním orchestru Národního divadla ad.

Adéla Triebeneklová po absolvovaní středoškolských studií na Hudebním gymnáziu Jana Nerudy ve třídě prof. Vladimíry Klánské a na Pražské konzervatoři u prof. Bedřicha Tylšara pokračuje v současné době v magisterském cyklu na HAMU ve třídě odb. as. Radka Baboráka a doc. Zdeňka Divokého, Ph.D. Pravidelně se zúčastňuje hudebně interpretačních kurzů u André Cazaleta (Česko-francouzská hudební akademie v Telči a mezinárodní kurzy ISA pořádané Vídeňskou akademií MDW). V letech 2012 až 2015 působila jako orchestrální akademik PKF – Prague  Philharmonia, 2013 až 2015 absolvovala Orchestrální akademii České filharmonie. Od r. 2013 je členkou orchestru Opery Národního divadla.

Na podzim 1979 navštívil fotograf Zdeněk Thoma v himálajském království Nepál jako jeden z prvních cizinců odlehlou horskou vesnici Manang ležící na úpatí třinácté nejvyšší hory světa Annapúrny. Několik dní zde dokumentoval život místních obyvatel. A stal se i svědkem buddhistické slavnosti zahrnující taneční drama s boji Dobra a Zla.

Z řady snímků později vytvořil černobílý výstavní soubor „Vesnice ve stínu Annapúrny“, který vidělo tisíce lidí v mnoha muzeích a výstavních síních v Česku i na Slovensku.

Téměř o 30 let později, se do Manangu vypravil i fotografův syn Michal. Nesl s sebou silný svazek otcových historických fotografií  Se záměrem nalézt lidi na snímcích a zdokumentovat změnu, ke které ve vesnici došlo.

Spontánní a přátelská odezva obyvatel Manangu, kteří z tehdejší doby neměli žádné vlastní fotografie, byla po návratu impulzem k vytvoření výstavního souboru 60 srovnávacích fotografií. Vznikla také myšlenka donést tuto výstavu do Manangu,  jenž je stále vzdálen pět dnů pěšího pochodu od nejbližší silnice. 

V listopadu 2010 byly fotografie vystaveny v Praze, v prosinci v nepálském Káthmándú u příležitosti Mezinárodního filmového festivalu horských filmů.  V březnu 2011 přiletěli oba autoři do Nepálu a  po náročném pochodu horským terénem  začátkem dubna dorazili do Manangu.

Slavnostní zahájení výstavy proběhlo za účasti téměř celé vesnice. „Všichni turisté nás a naši vesnici intenzivně fotografují, ale my ty snímky nikdy nevidíme, až nyní…“, komentoval výstavu jeden z vesničanů během úspěšné vernisáže, kdy docházelo k dojemným, vzrušujícím i veselým scénám, když lidé na třicet let starých fotografiích poznávali své blízké, vykládali, co se s kým za ta léta stalo, a někdy objevili i sami sebe. Fotografický soubor oba  autoři věnovali  místnímu Muzeu manangské kultury, kde se stal trvalou expozicí.

Během pobytu ve vesnici se autorům podařilo najít další osoby ze starých fotografií a udělat řadu rozhovorů.  Po návratu pak sestavili novou, rozšířenou kolekci obsahující 80 velkoformátových snímků, který teď uvidí návštěvníci výstavy v Rožnově pod Radhoštěm.

Autoři:

Zdeněk Thoma (*1938) je známý český fotograf, publicista a cestovatel. Cestovatelským a fotografickým osudem se mu stala čarokrásná, životem kypící Asie, kde strávil přes sedm let života. Napsal čtyři cestopisy a vytvořil řadu obrazových publikací zabývajících se především zahradním uměním a čajovou kulturou.

Michal Thoma (*1979) je fotograf a publicista.  Řada jeho reportáží z cest po Asii byla uveřejněna v českých geografických časopisech. Fotografiemi i texty přispěl do celé řady knih.

Podrobnější informace o autorech: www.thoma.cz