AKTUÁLNÍ PROGRAM

• pátek
  • 10:00
    • Oficiální zahájení
    • Cimbálová muzika Poštár
  • 14:00
    • Vystoupení žáků ZŠ 5. května
    • Cimbálová muzika Poštár
  • 16:30
    • Slavnostní zahájeni zástupci vedení města a zástupcem rožnovské farnosti
    • Mosskin & Eva Kudrnová
  • 18:00
    • Downbellow
• sobota
  • 10:00
    • Oficiální zahájení
    • Swing dragons
  • 12:30
    • Cimbálová muzika Jánoš

Indi Stivín

Indi Stivín je v současnosti nejúspěšnější český kontrabasista. Nikdo jiný se nemůže pochlubit tolika vítězstvími na mezinárodních interpretačních soutěžích jako právě on. Možná proto, že pochází z hudební rodiny, dokáže rozeznít všechny smyčcové nástroje. A přestože miluje housle, které studuje na Pražské konzervatoři u věhlasného prof. Jaroslava Foltýna, jeho osudem se stal kontrabas. On sám o svém širokém hudebním záběru říká: "Housle mi velmi pomáhají při sólové hře na kontrabas. Když hraji například Mendelssohnův houslový koncert, okamžitě ten zvuk i techniku hry aplikuji na kontrabas. Mnoho věcí je považováno na kontrabas za nehratelné, ale když si je zahrajete na housle, najednou objevíte způsob, jak se dá zahrát všechno. Často si lidé myslí, že když hrajete na víc nástrojů, ty si navzájem konkurují či dokonce překážejí, ale pravý opak je pravdou. Hraní na další nástroj vám dodá nadhled, velkou svobodu a obrovskou radost, jako by to dodalo do hudby i do života tu správnou jiskru, šarm a vtip. Všem to mohu jen doporučit. Pokud hrajete na nějaký hudební nástroj, přidejte si další, jakýkoliv, a uvidíte sami, co se bude dít. A i kdyby se vám ostatní smáli, vydržte. Je to geniálně jednoduché, jako když se naučíte více jazyků. Otevře se vám celý nový svět."

Indi Stivín je už od raného mládí považován za největší naději českého kontrabasu. Jeho výkony nemají v Čechách u kontrabasisty obdoby, jeho zpěvný zvuk vás okamžitě přesvědčí o tom, že kontrabas dokáže být famózní sólový nástroj. Jako jediný kontrabasista se probojoval do finále Eurovize 2018 ve Velké Británii a jeho skladbu "Bohemia" pro kontrabas a orchestr vybrali BBC Skotští symfonikové pro finálový večer této soutěže. Jako sólista vystupoval s mnoha orchestry, ve Švýcarsku získala jeho nahrávka koncertu Carla Ditterse pro kontrabas a orchestr cenu Viktora Dijona Montetona, v Polsku získal titul Kontrabasová osobnost roku, v Německu se stal nejmladším laureátem v historii Mezinárodní interpretační soutěže Markneukirchen. V minulém roce jeho recitál zařadilo do programu "Pražské jaro". Indi Stivín ale neustrnul pouze u interpretačního umění, dívá se mnohem dál do budoucnosti.

Založil vlastní komorní orchestr Collegium Stivinum, který je složen z mladých talentovaných hudebníků nové generace. Collegium Indiho Stivína si klade za cíl dokázat, že vážná hudba nepatří pouze do minulosti, ale je to stále žijící organismus, který se dynamicky vyvíjí. Chce přiblížit posluchačům hudbu jak slavných, tak méně známých starých mistrů i představit díla komponovaná v současnosti a dělá to takovým způsobem, že dokáže zaujmout nejen milovníky vážné hudby, ale i generaci těch nejmladších.

Na svých sólových recitálech vystupuje Indi Stivín s klavíristkou Alicí Springs, která ho doprovází od roku 2011 nejen na koncertních vystoupeních, ale také na mezinárodních soutěžích. Společně zvítězili na mnoha interpretačních soutěžích a festivalech. Když se Indi stal absolutním vítězem mezinárodní soutěže PRO BOHEMIA v Ostravě v roce 2015, i Alici Springs jako jeho klavíristce byla udělena cena odborné poroty za klavírní doprovod. Stejný úspěch zažili společně v následujících letech v Německu a v Polsku. Alice Springs hraje skladby Indiho Stivína často zpaměti, bez not, což je u klavírních korepetitorů ve vážné hudbě naprosto ojedinělé. Sama vysvětluje tuto svou přípravu touhou být sólistovi a v tomto případě i skladatelovi ještě blíže a radostí sledovat každý jeho pohyb či změnu výrazu. Indi Stivín a Alice Springs tak působí na diváky a posluchače jako jeden organický celek v dokonalé harmonii a ideální symbióze.

„Úžasné vystoupení úžasných hudebníků!“ Nick Barnard, Music Web International
„Tento soubor mě zcela ohromil!“ Gérard Poulét

Klavírní kvarteto Josefa Suka je uznáváno širokým publikem pro podání hudby s absolutní technickou zručností a zároveň s procítěným lyrickým přednesem. „Skladby hrají s velkým nasazením, smyslem pro detail a s výrazem, který je podáván s neochvějnou jistotou.“ (MusicWeb International, The Gurdian)

Soubor je pojmenován podle houslisty Josefa Suka (1929-2011), jedné z největších osobností houslové generace 20. století, vnuka skladatele Josefa Suka a pravnuka Antonína Dvořáka. Poctu nést název po tak významném českém umělci iniciovala souboru nejrenomovanější česká instituce v oblasti komorní hudby – Český spolek pro komorní hudbu s laskavým svolením manželky Josefa Suka, paní Marie Sukové. Klavírní kvarteto Josefa Suka tak navazuje na bohatou tradici českých komorních souborů, především pak slavného Sukova tria.

Soubor byl založen houslistou Radimem Krestou v r. 2007 původně ve složení klavírního tria pod názvem „Taras Piano Trio“. V tomto obsazení dosáhl soubor řady ocenění na mezinárodních soutěžích: J. Brahms Wettbewerb 2007 – 1. cena, Premio Rovere d’Oro 2008 – 1. cena a Val Tidone Music Competitions 2010 – 1. cena. Od druhé poloviny r. 2012 hrál ansámbl pod názvem „Ensemble Taras“ v obsazení klavírního kvarteta. V roce 2013 dosáhl soubor vynikajícího výsledku v podobě dvou vítězství na mezinárodních soutěžích – v květnu 2013 na Concorso Salieri-Zinetti ve Veroně – 1. cena a v září 2013 na jedné z nejprestižnějších tohoto oboru „ACM Premio Trio di Trieste“ – 1. cena.

Klavírní kvarteto Josefa Suka se stává též nositelem prestižní „Ceny Českého spolku pro komorní hudbu“ za rok 2014. Díky těmto úspěchům získal ansámbl možnost koncertovat na mnoha významných světových pódiích a také natočit své debutové CD a DVD pro „Limen music and arts – Milán“ s hudbou G. Faurého (Klavírní kvartet op. 15) a J. Brahmse (Klavírní kvartet op. 60) a CD pro „Azzura Music“ s hudbou G. Mahlera a J. Brahmse (Klavírní kvartet op. 25). Pod názvem „Klavírní kvarteto Josefa Suka“ vystupuje soubor od roku 2014. V roce 2017 vyšlo souboru nejnovější kvartetní CD u vydavatelství Supraphon s hudbou Josefa Suka a Antonína Dvořáka, které se hned vzápětí setkalo s velmi pozitivními ohlasy kritiků doma i v zahraničí (např. v prestižním britském listu „The Guardian“, „Gramophone“ nebo „MusicWeb International“).

Soubor pravidelně vystupuje v Itálii, Španělsku, na Slovensku, v Rakousku, Německu ve Slovinsku či v Japonsku. Představil se na koncertech například v pražském Rudolfinu, Palazo del Quirinale v Římě, Teatro Verdi v Terstu, Trento filarmonica, Auditorio Castellón, Salla Maffeiana ve Veroně (kde se všichni členové souboru představili v sólových koncertech za doprovodu italského orchestru „Virtuosi Italiani“) a jiných. Kvarteto je pravidelným hostem i mnoha festivalů: např. Pražské jaro, Bologna festival, La Bienalle di Venezia, MHF Leoše Janáčka, Festival Emy Destinové, Emilia Romagna festival, Appassionata festival a jiné. Soubor natáčel živě do italského, rakouského a českého rozhlasu (Rai, ORF, ČRo).

Repertoár kvarteta zahrnuje stěžejní díla od klasicismu po současnost, těžištěm jsou pak díla Johannesa Brahmse, Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů, významná díla 20. století a díla soudobá. Kvarteto pravidelně premiéruje skladby, které mu věnovali významní skladatelé jako Jean-Luc Darbelay, Max E. Keller, Matteo D´Amico, Marta Jiráčková nebo Jiří Gemrot. Na svých koncertech vystupuje soubor i v jiných formacích, např. v obsazení klavírního tria, nebo smyčcového tria (pod názvem Josef Suk Trio). Jak říkají jeho členové „Klavírní kvarteto je pro nás ideální formací. Skýtá řadu možností a vyžití pro milovníka komorní hudby. Skrývá v sobě potenciál nejrůznějších komorních formací od dua, smyčcového či klavírního tria, obsazení klavírního kvarteta dokáže taktéž nahradit snad celý orchestr a některá díla tohoto obsazení jsou skutečnými symfoniemi…“

„Je evidentní, že inspirační podněty vycházející z každého člena souboru se přenášejí dál a tvoří narůstající spirálu kouzel a navíc zkrášlují každou frázi. Potom je to láska ke zvuku a touha okamžitě souznět, ba i přímo proniknout do nálady okolních hlasů. Když je technika samozřejmostí, intonace dokonalá, uvolněnost pohybů i držení nástroje ekonomické, přijde následně viditelná radost ze hry, která se dále přenáší.“ (operaplus.cz, Libor Nováček senior, 7. 11. 2015)

Všichni tři členové Lobkowicz Tria jsou uznávaní sólisté a komorní hráči. Zkušenosti z mnohých pódií v tuzemsku i v zahraničí využil soubor na mezinárodní soutěži Johannese Brahmse v rakouském Pörtschachu, kde získal v září 2014 první cenu a cenu publika. Lobkowicz Trio je také laureátem Dvořákovy mezinárodní soutěže v Praze. Soubor vystoupí v této a příští sezóně na prestižních festivalech v Rakousku a Itálii. Díky své souhře, přesvědčivé interpretaci, precizní technické úrovni a vytříbené intonaci si soubor získává uznání publika i odborné veřejnosti. Lobkowicz trio konzultuje s předními českými umělci, jako je prof. Ivan Klánský, prof. Miroslav Petráš nebo prof. Pavel Hůla.

Název souboru poukazuje na tradiční propojení rodu Lobkowiczů a mnoha skladatelů osmnáctého a devatenáctého století. Ludwig van Beethoven věnoval Lobkowiczům Trojkoncert pro klavír, housle, violoncello a orchestr, který patří k vrcholům triového repertoáru. Svolení používat tento vznešený název dostal ansámbl od pana Jaroslava Lobkowicze.

Jan Mráček (* 1991)

Jan Mráček patří přes své mládí k nejúspěšnějším českým houslistům. Jeho kariéra nabrala jasný směr po vítězství v Mezinárodní interpretační soutěži Pražského jara v roce 2010. Od té doby koncertuje v ČR i v zahraničí. Naprosto přelomovým se pro Jana Mráčka stalo září 2014. V rozmezí pouhých tří týdnů vyhrál nejprve jako člen Lobkowicz Tria Mezinárodní soutěž Johannese Brahmse v rakouském Poertschachu a Mezinárodní soutěž Fritze Kreislera ve Vídni. Tento úspěch mu přinesl pozvání na mnoho pódií v Evropě a v Asii.

Jan Mráček je stálým sólistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Vystupuje s většinou českých profesionálních orchestrů, jako například Komorní filharmonie Pardubice, Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Filharmonie Hradec Králové, Filharmonie Plzeň, Český národní symfonický orchestr a Barocco sempre giovanne. Spolupracoval s dirigenty, jako je Tomáš Brauner, Radek Baborák, Ondrej Lenárd.

Vystudoval Pražskou konzervatoř ve třídě prof. Jiřího Fišera a v současné době studuje na Akademie für Musik und Darstellende Kunst Vídeň ve třídě koncertního mistra Vídeňských symfoniků prof. Jana Pospíchala. Zúčastnil se mistrovských kurzů světově známého houslisty a dirigenta Maxima Vengerova, pod jehož taktovkou si zahrál Mendelssohnův dvojkoncert d moll. Jan Mráček je také vítězem interpretačních kurzů Václava Hudečka v Luhačovicích, kde od roku 2013 působí jako asistent Václava Hudečka.

Ivan Vokáč (*1987)

Ivan Vokáč patří k předním českým violoncellistům. Během studií zvítězil v mnoha mezinárodních soutěžích a svůj mimořádný talent a interpretační umění prokázal na slavnostním koncertě k výročí založení Pražské konzervatoře v roce 2008. Pro tuto mimořádnou událost byl vybrán na základě celoškolního konkurzu. Koncert byl vysílán Českou televizí a Českým rozhlasem. Od té doby vystoupil jako sólista na mnoha koncertech v ČR i v zahraničí. V roce 2013 se stal vítězem Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka v Brně. S houslistou Jakubem Junkem zvítězili na soutěži Concertino Praga v roce 2006 a Česká televize o nich natočila dokument. Účastnil se mezinárodních violoncellových kurzů Kronberg Akademy v Německu (Steven Isserlis, Boris Pergamenščikov), International Music Academy v Plzni (Rafael Wallfish) a též kurzů komorní hry ve Weikersheimu (Artemis Quartet, Ralph Gothoni aj.).

Ivan je pro svou hudební inteligenci a výjimečnou sensitivitu velice uznávaným a vyhledávaným komorním hráčem. Je členem Lobkowicz Tria, Prague Cello Quartet, vystupuje s předními umělci, jako je například pedagog pražské AMU a primárius Wihanova kvarteta Leoš Čepický. Vystoupil na pódiích ve většině evropských zemí.

Lukáš Klánský (*1989)

Lukáš Klánský patří k nejvýznamnějším a nejžádanějším českým klavíristům mladé generace. Díky oceněním na mnoha mezinárodních soutěžích a úspěšným vystoupením na festivalech v ČR, ale i v Evropě se stal jak vyhledávaným sólistou, tak komorním hráčem. V roce 2014 získal jako člen Lobkowicz Tria první cenu na Mezinárodní soutěži Johannese Brahmse v rakouském Portschachu.

Lukáš se narodil v Praze. Od pěti let byl žákem prof. Růženy Učňové v Hudební škole hlavního města Prahy. V letech 2004-2010 studoval na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Evy Boguniové. V současnosti studuje v pátém ročníku pražské HAMU ve třídě svého otce, prof. Ivana Klánského. Lukáš je laureátem mnoha mezinárodních soutěží (EPTA 2002, Agropolli 2003, Karl Drechsel fordepreise 2007, Beethovenův Hradec 2007, Inernational Rotary Piano Competition 2012, Darmstadt Chopin International Wettbewerb 2013).

Vystupuje s předními českými orchestry (Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Hradec Králové, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Český národní symfonický orchestr, Barocco sempre giovanne) a s dirigenty, jako jsou Libor Pešek, Andrea Sebastian Weiser, Jan Kučera, nebo Istvan Denes. Koncertuje v ČR, SR, Německu, Švýcarsku, Francii, Itálii, Belgii, Nizozemsku, Chorvatsku, Slovinsku, Polsku, Turecku a Jihoafrické republice. Publiku v ČR se představil na festivalech, jako je Pražské jaro, Světová klavírní tvorba, Svátky hudby Václava Hudečka, Talichův Beroun, nebo v Českém spolku pro komorní hudbu.

Je členem úspěšného Lobkowicz Tria (Jan Mráček – housle, Ivan Vokáč – violoncello). Pravidelně koncertuje s předními českými umělci, jako například Václav Hudeček, Kateřina Javůrková, nebo světově proslulé Pražákovo kvarteto.

Jan Adamus patří k významným osobnostem současné klasické hudby. Jeho činnost směřuje od hry na hoboj, přes dirigování až k hudební vědě. V roce 1977 zazářil v soutěži Pražského jara, kde obdržel první cenu ve hře na hoboj. Prvenství v této soutěži mu otevřelo cestu na významná evropská i světová pódia. Koncertoval např. v Salzburgu (Festspielhaus), v Mnichově (Am Gasteig), v Norimberku (Meistersingerhalle), ve Španělsku, na Kubě, ve Spojených arabských Emirátech atd. Spolu s Josefem Sukem vystoupil v Rudolfinu ve Dvořákově síni na Mezinárodním festivalu Pražské jaro. Rovněž s Josefem Sukem natočil vůbec první CD v tehdejším Československu.                                V současnosti se Jan Adamus věnuje také dirigování. Je také činný v oblasti organizování koncertů - v roce 2013 působil jako umělecký ředitel „Festivalu Mitte Europa“. Jeho vědecko-objevitelská činnost našla uplatnění ve vydavatelství „Edition Kunzelmann“ ve Švýcarsku, kde vyšly tiskem Hobojové koncerty Carlo Besozziho a Josefa Rejchy.

Irena Chřibková náleží mezi nejvýraznější české varhaníky své generace. Jako titulární varhanice a ředitelka kůru baziliky sv. Jakuba v Praze zde založila v roce 1996 Mezinárodní varhanní festival a další cykly. Během jejího takřka  pětadvacetiletého působení u největších pražských varhan se staly velmi známé a oblíbené její nedělní svatojakubské půlhodinky varhanní duchovní hudby. Po studiích na kroměřížské konzervatoři, pražské AMU a v Paříži absolvovala úspěšně několik interpretačních soutěží, které nastartovaly její uměleckou kariéru. Koncertuje v celé Evropě, Japonsku, Rusku, Izraeli a USA. Programy jejich koncertů zahrnují bohatou varhanní literaturu od baroka po současnost. Samozřejmostí jejich vystoupení je tvorba J. S. Bacha a česká varhanní literatura v celé své šíři. Recenzenti koncertů zvlášť oceňují interpretčinu a vynalézavou dramaturgii, svrchovanou virtuozitu provedení, barvitou registraci a dokonalou vyzrálost projevu. Spolupracuje s předními zpěváky a instrumentalisty. Její diskografie obsahuje především skladby české a francouzské varhanní literatury. Má řadu rozhlasových i televizních nahrávek. Po pětiletém pedagogickém působení na Konzervatoři P. J. Vejvanovského (1988-1994) a Konzervatoři Evangelické akademie (1991-1994) v Kroměříži, nyní vyučuje v Praze. Zasedá v porotách varhanních soutěží a vede interpretační kursy. Je předsedkyní Nadačního fondu Sancti Jacobi Organum.

„Už koncem roku 2017, ještě za mého působení v TKA, jsme tuto výstavu s dramaturgyní Romanou Ruskovou naplánovaly. Výstava mapuje 33 let nabídky kultury v Rožnově pod Radhoštěm pod taktovkou T klubu – kulturní agentury a organizovanou z budovy T klubu.

Ještě roku 1981 stála na ulici Zemědělské v Rožnově pod Radhoštěm namodro nalíčená, ale už oprýskaná vilka, které se říkalo Modrá vila. Tehdejší podnik Tesla Rožnov ji vykoupil v souvislosti s výstavbou vedle stavěného internátu  a byla určená k demolici. Tesla byla tehdy plná mladých lidí, kteří neměli prostor pro setkávání mimo hospody a pro kulturní akce. No a tak se situace chopila skupinka nadšenců - J. Měrka, J. Řehák, T. Hradil, M. Bordovský, P. Mičunek, Z. Mičkal a další.  U tehdejšího vedení podniku se podařilo prosadit zrušení demolice a vyčlenění prostředků pro rekonstrukci. Projekčně vše zajišťoval architekt Láďa Fiedler. V roce 1982 bylo vyřízeno stavební povolení a práce mohly začít. Desítky mladých lidí se všeho také vlastnoručně chopily, dobrovolně a bezplatně provedly obrovský kus práce a už o dva roky později (1984) bylo přízemí vily zkolaudováno na klubové zařízení mladých Tesly Rožnov. Poté bylo zrekonstruováno ještě 1. patro, kde vznikla klubovna pro děti a školní mládež pro výuku na počítačích PMD, videokavárna a výstavní galerie. Oficiálně byl celý T klub pro veřejnost otevřen 24. dubna 1988 ve 14 hodin, kdy byla ve spolupráci s 1. koňskou stíhací perutí zahájena výstava karikatur pana Miroslava Bartáka. Začala se tak psát nová kapitola v historii kultury v Rožnově pod Radhoštěm.

Od té doby se uskutečnilo velké množství akcí a projektů. Provoz T klubu částečně financovala Tesla Rožnov, částečně mládežnická organizace a částečně Dům kultury Tesly Rožnov. Pracovala jsem v T klubu jako kulturní referentka. V roce 1992 převzalo T klub od Tesly město Rožnov pod Radhoštěm a byla jsem jmenována ředitelkou. Následně byly akce pořádány pod taktovou T klubu – kulturní agentury, která vznikla 1. ledna 2001 rozhodnutím Rady města Rožnov pod Radhoštěm – sloučením T klubu s Městskou kulturní agenturou.  

Jen stručně zmíním konání pravidelných retroplesů, dennodenní filmová promítání (provozování kina od roku 2008), diskoplesy, komorní koncerty, velké koncerty (Vojta Dyk & B-Side Band, Jaromír Nohavica, Pražský výběr), Večery s klasikou, pořady pro školy, Kluby cestovatelů, Valašské zkušebny, Hurá prázdniny, soutěž Kvetoucí město, divadelní představení, festivaly (Jeden svět, Valašské folkrockování, Snow Film Fest, Expediční kamera, Folklor Fusion, divadelní festival Teatri), Setkání heligonkářů, Rožnovský fejeton, Josefský a Všesvatský jarmark, Farmářské trhy, Vánoční strom, Vánoční trhy, Rožnov zpívá koledy…

Uskutečnila se také spousta komorních výstav (Galerie Na Radnici, vestibul kina Panorama, galerie v městské knihovně), rovněž v galerii Na Radnici a také nejen internetová výstava Střípky z historie kostela, výstava Osvobozený Rožnov ve fotografiích, která je také k dispozici v elektronické podobě na stránkách www.tka.cz (na náměstí a ve vestibulu kina) a kromě toho výstavy v Galerii Na Letné a velká výstava fotografií Jindřicha Štreita a také obrazů malířů Václava Jaroně a Jaroslava Frydrycha ve velkém sále Společenského domu.

Dále jednorázové akce – vydání básnické sbírky a CD Horní chlapci od básníka pana Ladislava Nezdařila, Odhalení pomníku Čeňka Kramoliše, Křest CD a koncert Aleny Valové s přáteli, Zápis do České knihy rekordů v počtu koloběžek na jednom místě…

Akce nacházely a nacházejí místo konání v kině Panorama, 16 let také ve Společenském domě (v letech 2002 až 2018), v katolickém i evangelickém kostele, v sále ZUŠ, v Janíkově stodole ve VMP, v restauraci Harcovna (do roku 2012), na Kamenci (do roku 1991), v galerii městské knihovny, Galerii Na Letné, Galerii Na Radnici, v amfiteátru Na Stráni, na náměstí, v hudebním altánu, v sále T klubu do dubna letošního roku a od září roku 2018 také v klubu Vrátnice. V budově T klubu probíhaly diskotéky, metalotéky, rockotéky, Absinth party, komorní koncerty všech žánrů a divadla malých forem, srazy příznivců kapely Depeche Mode a příznivců kapely Metallica, školní srazy, svatby, oslavy narozenin, maturitní večírky…

TKA provozovala v minulosti skatepark u sídliště Láz, prodejní galerii F. R. Čecha v galerii T klubu a u budovy T klubu pronajímala zahrádku. TKA spolupracovala na výstavách a dalších aktivitách s mnohými organizacemi v Rožnově – Valašským muzeem v přírodě, Klubem seniorů, Spolkem rožnovských žen, Domovem Kamarád, Iskérkou, ZUŠkou, městskou knihovnou, ZŠ i SŠ školami, s Armádou ČR na festivalu Rožnovská valaška pro děti, Klubem Parkinson, se soubory Radhošť a Javořina, s 1. koňskou stíhací perutí, s Pragokoncertem a Jiřím Plockem s festivalem Hudba v pohybu. TKA spolupořádala benefice a aktivně pomáhala při povodních v roce 2002.

TKA spolupracovala také s Valašským královstvím na projektu Putování s valašským pasem, podílí se na projektech a akcích města Lázeňský hájek, Rožnov lázeňský, Město snů, Divotvorný park, Sportovec roku, Den matek, Den seniorů, Běh Emila Zátopka, Jarmark neziskových organizací, Dětská olympiáda, fotosoutěž Rožnov objektivem, výstavy k 750. letům Rožnova. Aktivně spolupracovala s družebními městy Rožnova pod Radhoštěm Šremem, Körmendem a Bergenem (koncerty souborů, kapel, výstavy). TKA spolupracuje s městem při vydávání kulturních ročenek a pod hlavičkou TKA dlouhodobě probíhají zájezdy na divadelní předplatné do ostravských divadel.

V době od roku 2001 do roku 2014 bylo TKA rovněž vydavatelem čtrnáctideníku Spektrum Rožnovska a spolupracovala s firmou Loudín na vydávání a distribuci kulturního měsíčníku KAM. Pro firmu Dura připravovala pro tisk čtvrtletník Duranews a pro firmy Remak, myonic, ON SEMI, NXP a další zajišťovala akce na zakázku. TKA také vypracovalo (v letech 2012 – 2014) podklady pro zadání poslední architektonické soutěže na Kulturní centrum a dále se svými zkušenostmi a praxí úzce spolupracovalo s architekty (Archteam), kteří Centrum projektovali.

Všechno někdy začíná a někdy končí… a něco dalšího opět začíná... Pro T klub – kulturní agenturu byl 30. duben 2019 dnem posledním, kdy všichni její pracovníci po mnoha letech T klub opustili.

Další etapa začala T klubu – kulturní agentuře v budově Komerčních domů na ulici 1. máje, kam se z T klubu rozhodnutím svého zřizovatele přestěhovala. Do doby, než bude zrealizována stavba Kulturního centra. Budova T klubu se nyní rekonstruuje a bude sloužit pro potřeby městského nízkoprahového centra.  

Podrobněji se o životě a aktivitách T klubu a T klubu – kulturní agentury dozvíte přímo na výstavě. I když 33 let existence agentury se nedá úplně zachytit v jedné výstavě jen s 50 výstavními rámy, věřím, že alespoň malý obrázek o úspěšných akcích a činnosti si uděláte a zavzpomínáte. Jste srdečně zváni. Hlavně vy, kteří jste tam v průběhu let účinkovali, vystavovali, akce organizovali, měli tam svatbu, maturitní večírek nebo jste tam pracovali či chodili nezištně pomáhat. Třeba se i na nějaké fotografii poznáte. Všem klubákům a dále pracovníkům T klubu a později T klubu – kulturní agentury patří za jejich skvělou týmovou práci, kterou dělali srdcem, velké poděkování. Pokaždé na prvním místě měli vždy spokojeného diváka a návštěvníka akce. DĚKUJI. Konkrétně v posledních letech Daniele Cibulcové, Romaně Ruskové, Pavlu Jakubíkovi, Petře Krupové, Martině Peškové, Renatě Koňaříkové, Liboru Goldovi, Martinu Valáškovi, Petru Fojtáškovi, Pavlu Švarcovi a Martinu Vojtovičovi.  Byla to s nimi krásná a smysluplná práce.“ Lenka Vičarová